Příloha

Po druhé světové válce mělo mnoho navrácených válečných vysloužilců potíže se zakotvením do poválečné americké společnosti. Země se během jejich nepřítomnosti změnila právě tak, jako se změnili oni sami. Vysloužilci byli neklidní a ztratili těsné, životem stvrzené kamarádství z válečného období. Kamarádství, který bylo civilistům ztěží pochopitelné, a na které mohli sami jen těžce zapomenout. Výsledekem byla skupina vzpurných, "pekelných" mladíků, kteří z nedostatku vzrušení a spokojenosti s životem obrátili svou pozornost k jízdě na motocyklu a klubovým společenstvím. Tyto skupiny milovaly problémy a pustošili vše co na své cestě potkaly. Byly to dny mladé americké nezákonné ("rockerské") kultury a příběhy z této doby se změnily v mýty.

Říkalo se, že několik ze zakladatelů bylo dříve „Flying Tigers" (Létající tygři), dobrovolní piloti, kteří během druhého světa válka pomohli Číňanům zastavit brutální Japonce postupující v Manchurii. Většina létajících eskader měla tehdy vlastní názvy a jedna z nich si říkala Hells Angels (Pekelní andělé). Existují také doměnky, že jméno Hells Angels bylo ve skutečnosti použito z filmu z první světové války stejného jména, což ale nebylo dokázano. Nicméně, záznamy ukazují, že jediná doložená eskadra Hells Angels byla částí letky bombardérů č.303, aktivované na letecké základně Gowan v Boise (Idaho) 3. února 1942. Odtud byla skupina přemístěna do New Mexico prozatím stále v rámci výcviku. Její poslední známé působiště bylo na letecké základně Baggs v El Pasu (Texas).

Koncem roku 1942 byla letka bombardérů č. 303 přemístěna do Anglie, aby se účastnila denních bombardovacích náletů na Německo. Zde dostala jméno "The First 300 Hells Angels" jako první bombardovací letka, která dokončila 300 náletů. Jméno bylo převzato z jednoho bombardéru letky typu B-17 (B-17G-45-CO #42-97265 401BG8AF), který měl nápis Hells Angels namalován na trupu letounu u pilotní kabiny. Právě tento letoun byl vybrán, protože to bylo první bombardér B-17, který měl dokončeno 25 úspěšných náletů a to bez žádných mechanických problémů.

"The 303rd First Hell´s Angels" se skládala ze čtyř bombardovacích eskader a devíti podpůrných pozemních jednotek. Skupina používala pouze americké bombardéry B-17G. Znak eskadry byl vytvořen ze "široké" bomby se čtyřmi sbíhavými blesky v přední části bomby a standarty tvořené obloukem s nápisem: MIGHT IN FLIGHT. Barva znaku není známá.

Bombardovací letka č.303 shodila více než 20.000 tun bomb nad Německem a zničila alespoň 33 (neotřesitelných) velkých německých obraných zařízení a průmyslových podniků. Během dne-D to fungovalo tak, že bombardér podporoval útočící pozemní divize, právě tak jako se účastnil na další koordinované pozemní a letecké podpoře vojenských operací. Skupina byla demobilizována v r.1945 (přesné datum není známo), a té doby není žádná zpráva o tom, co se stalo s letadly B17.

17. května 1948 byl založen první motorkářský klub Hells Angels ve Fontaně v oblasti San Bernardino. Ve stejnou dobu vznikaly další kluby na rozličných místech Kalifornie, ale žádný z těchto klubů nebyl přidružený k Hells Angels ani k některým dalším, a dnes již neexistují. San Bernardino-Chapter (chapter = kapitola, jednotka, pobočka klubu v daném místě) také nazvaný "Berdoo" ještě existuje, ačkoli většina jejich původních členů kdysi odjela na sever do Oaklandu. Tento přesun je pravděpodobně důvodem, proč mnoho nezasvěcených považuje chybně Oakland jako zakládající pobočku Hells Angels MC. Teprve během padesátých let vzniklo více poboček Hells Angels. Z počátku neměly spolu pobočky navzájem nic společného. Ale po několika letech se spojily a byly položeny regulérní pravidla pro uznání. Díky fenoménu kalifornské exclusivity dosáhl klub mezinárodní úrovně v roce 1961. Stalo se tomu, když byla uznána první pobočka mimo Kalifornii - kupodivu dost daleko od Aucklandu, na Novém Zélandu. Během šedesátých let se Hells Angels rozšířili na východní pobřeží USA a později na celý středozápad.

3.července 1969 byla uznána první evropská pobočka HA v anglickém Londýně a dnes existuje více než padesát poboček v celé Evropě. Koncem sedmdesátých let byly přijaty Australské pobočky a v r.1984 se stalo první pobočkou v jižní Americe Rio de Janeiro v Brazílii. V r.1994 přišli Hells Angels na africkou pevninu s dvěma pobočkami v Johannesburgu v Jižní Africe.

Přípojení klubů z celého světa způsobilo změnu v struktuře Hells Angels. Malý motorkářský klub z Berdoo byl teď mateřskou pobočkou největšího motocyklového bratrství HELLS ANGELS MOTORCYCLE CLUB WORLD. Dnes má Hells Angels MC World pobočky v Austrálii, Rakousku, Belgii, Brazílii, Kanadě, Dánsku, Anglii, Finsku, Francii, Německu, Holandsku, Itálii, Lichtensteinsku, Novém Zélandu, Norsku, Španělsku, Švýcarsku, Jižní Africe, Švédsku a USA. Kluby z nových zemí očekávají na uznání k připojení v Argentině, Řecku a Česku.

Existance Hells Angels vyvolala mnoho projevů odezvy od nejdřívější dnů v Kalifornii, a je tomu tak stále. To byl důvod pro dlouhodobý vývoj, který byl udržen více či méně skryt před širokou veřejnost. Z počátku to bylo uzavřené rockerství a hledání senzací a vytváření mýtů z novinářských příběhů, později zájem policie o ochranu starých "strašáků". Vyšší místa potřebovala nějaké "nebezpečné skupiny" aby uzákonila zasahování do cizích práv, nových zákonných inciativ a aby obdržela nárok na zvýšení svých práv a moci.

Hells Angels tomuto účelu velice vyhovovali. Byla zde skupina mladíků, kteří se občas porvali, kteří tajili informace o svém klubu a jejich činnost se dala snadno vystopovat. Jako mafie se stali Hells Angels terčem připomínek všeho druhu, ale oproti organizovaným zločinným syndikátům byli viditelnější a snadněji zmanipulovatelní. Každý policista čekala až jednotlivý člen poruší zákon tak, aby tento případ vytvořil společenskou averzi proti celému klubu, nebo byli použiti agenti, jako američtí BET (Biker Enforcement Taskforce - Motorkářské nátlakové speciální jednotky) aby podlomili a vytvořili konflikty uvnitř motorkářských klubů.

Ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech dali Hells Angels novinářům všechno po čem toužili. Skupina lidí (rebelové bez příčiny), jejichž životní cesta byla odlišná a směřovala proti společenským zvyklostem. Pro Angels to bylo důvodem pro život v opozici a provokace nasměřované k "měšťácké zvěři", jak rockeři, (později) také v Dánsku, nazývali každého kromě sebe. Rozvoj v Dánsku byl započat o 10-15 lét později než v Americe.

Uprostřed padesátých let zde bylo pouze kolem 50-60 skutečných Andělů, ale tisk psal o tisíci Andělech, kteří terorizují Kalifornii a brzy tak učiní i ve zbytku USA. Po celou dobu existovaly pouze tři pobočky: San Bernardino, Oakland a San Fransisco. Masivní mediální zpravodajství vytvořilo nepodložený strach v celé USA, ale zároveň způsobily, že se skupiny mladíků pokoušely napodobit Anděly na celém kontinentu.

Na Anděly a další nezákonné kluby číhalo všude nebezpečí. Jestliže to předtím nevěděli , tak si o sobě přečetli v tisku. Pro Anděly to bylo neobvyklé postavení, a tak začali doopravdy žít podle své pověsti. Mnoho "Runs" (motorkářských setkání) pořádáných běžnými motokluby bylo napadeno nebo zpustošeno Hells Angels či jinými nezákonnými kluby. Toto chování vedlo k oddělení velké části hlavních amerických MC-organizací v čele s AMA: podle svých vlastních slov se 99 procent všech motorkářů chová správně. To H.A. milovali! Protože oni - a později také rockeři v Dánsku - milovali špatnou pověst. "Špatná publicita" byla znamení že mají "značku" - jasný důkaz o umění provokace. Proto H.A. a pozdější zbývající nezákonné gangy odpovídali s pýchou: "Jsme jedno procento, které nejedná správně." Z této, většině dobře známého rockerského a Outlaw označení, vznikl znak - 1%. Skutečným důsledkem úsilí org. AMA, totiž vyhnání a odstranění několika rušivý motorkářů, bylo vytvoření symbolu nezávislosti a snahou mnoha motorkářů stát se "jedním procentem". Outlaw motokluby se vyrojily v celé zemi, a ještě více z nich se snažilo být nejlepší, a samozřejmě také s nejvíce známým klubem ze všech, Hells Angels MC World.

Koncem padesátých a na počátku šedesátých let, filmový průmysl, sdělovací prostředky a v neposlední řadě FBI v Kalifornii, posílili mýty a více méně překroucené pravdy o Hells Angels. Na celém světě vznikaly kluby, které se pokoušely napodobit Hells Angels. Mnohé neměly úspěch, ale mnoho se jich vydalo správným směrem. Tyto kluby byly později přijaty jako nové mezinárodní pobočky.

V r.1965 vydalo v Kalifornii Ministerstvo spravedlnosti první zprávu o nebezpečnosti Andělů. Policie převzala mnoho hrůzných historek a často je používala v následující desetiletí. Charakter prvních hlášení byl právě takový, jak mnoho dalších, založený na vymyšlených historkách, několika pravdivých skutcích a nesporných skutečnostech. Stále bylo účelem vytvoření a uchování "obrazu nepřítele", aby byla zachována zvýšené pravomoce a použití síly a autoritářská válka proti kultuře motoklubů pokračovala na plné obrátky. H.A. byli vystaveni falešnou pověstí, nezákonnému zatýkáním, nepodloženým omezením svobody a konspiračními akcemi vlády s pokusy o zrušení motoklubů. Jelikož neměli proti H.A. úspěch , zahájili místo toho strategii s pronikáním agentů do klubů a chytáním do léček. Zároveň šli směrem vytváření anti-motorkářských armádních sborů ("BET"), jejichž jediným účelem byla likvidace motorkářů. Toto bylo doloženo fakty, když několik vládních "nájemných zabijáků" připustilo svou účast v této činnosti.

Nehledě na mnoho úkladných akcí proti klubu, Hells Angels přežíli a zmohutněli víc než jindy. Zatímco čas šel dál a nátlak se zvyšoval, Hells Angels v USA změněnili styl a doopravdy charakter. Členové vzali bratrství více vážně a měřítko pro vstup bylo zpřísněno. „Špinavý“ styl začal postupně mizet. To byl důvod přirozeného a postupného rozvoje - neposledním následkem byla skutečnost, že několik starších a často spolehlivějších členů nebylo vyloučeno z klubu. Z původního složení klubu mladých horkých hlav, se kluby postupně skládaly až ze tří HA!-generací.

Hells Angels MC World je mezinárodní motocyklový klub, jehož členové mají silný smysl pro bratrství. Klub se skládá z individualit a nemám žádné vyšší poslání (vedení). Klubová struktura je tudíž plošná, která má za důsledek extrémně nejednotnou formu vedení nebo nedostatek jednotvárnosti. Ačkoliv, ve většině pooboček je řada správních postů, jako prezident, vicepresident, seržant ve zbrani (maršál řádu) a pokladník. Žádný člen není důležitější než druhý, ale jako v každém společenství, jsou zde přirození vůdcové, někteří jsou více nápadní při styku s veřejností než jiní.

Nehledě na vstupní měřítka, neexistují u Hells Angels žádná pravidla nebo zákony. Ačkoliv je několik norem a je povinností každého člena se jimi řídit. Například: nedotkneš se cizí přítelkyně, nezalžeš bratrům, neukradeš nic bratrům a nezapleteš se s heroinem.

Jeden člověk, jeden volební hlas v klubových záležitostech. Klub nezasahuje do soukromého života členů, pokud to nemá žádný vliv na politiku klubu. Je obtížné to dodržovat, a občas to má za následek prudkou diskuzi, ale členové klubu toto upřednostňují. Klub se nevěnuje politice, pokud to není součástí činnosti, která se týká motorkářského života, motorkářské kultury nebo zákonodárné práce mající vliv na motorkářský životní styl.

Když mluvíte o Hells Angels MC World (HA.MC.W.), mluvíte o celém klubu. Ten se skládá z více než 130 poboček a dlouhé řady klubů očekávajících na přijetí. Žádná pobočka není řídící, pobočky jsou autonomní, zrovna tak jako země a státy mající větší váhu. Při přijímání nových poboček má formality na starosti obvykle nejbližší H.A. pobočka

Podmínky pro příjetí se různí od pobočky k pobočce, ale všeobecně vzato, stejná měřítka existují na celém světě. Musíš být starší 21 let. Musíš být muž a musíš mít motocykl stylu Harley Davidson. Musíš být motorkář - a mít řidičák jestliže je to možné! Od nových členů se očekává, že ovládají angličtinu nebo se ji naučí co nejdříve. Žadatel musí prokazovat zájem o klub a jeho aktivity, být užitečný a dobrý přítel - tak dobrý že může stát bratrem! Jestliže někdo žádá o členství a je to potvrzeno, stává se přidruženým členem (hangaround) - je to první krůček na cestě k členství. Potom může být odhlasováno jeho přidružení (člen na zkoušku). Běžná zkušební lhůta trvá normálně dva roky, před tím než je zvolen za člena.

Ve státě stačí na ustanovení nové pobočky, jestliže bude zvolen nový klub (pobočka). Zkušební doba pro klub je stejná jako pro člena, ale normálně bývá delší. Naprostá většina členů jednotlivých zemí musí zvolit důkaz přízně pobočky, který je dostačující. Nikdo mimo stát na toto rozhodnutí nemá vliv.

Hells Angels MC nevyhledává nové pobočky a nedělá nábor nových členů. Jestliže klub nebo jednotlivec cití potřebu stát se členem vládnoucího světového motoklubu, musí si sám najít Hells Angels MC. A pak je vítán, jestliže splní podmínky pro vstup.

Jsou tři možnosti jak vystoupit z klubu: můžete se vzdát členství. Můžete být vyzváni ke vzdání se členství. A můžete být vyhozeni.

Dřívě v padesátých letech nebyli v Dánsku žádní Andělé, ale pod vlivy přicházejícími z USA a Anglie, vznikaly různé motorkářské kultury také v Dánsku. "Lether Jackets“ (Kožené bundy) s kačery (účes)a rock´n rollem způsobovaly výtržnosti uprostřed padesátých let. A ve zlobě ze zákazu filmu "Wild Angels", se rozvoj zrychlil.

Dánští Wild Angels vznikli v šedesátých letech. Během prvních let byli mylně pokládáni za "Leather Jackets“, ale pravdou bylo, že Wild Angels byli více jednotní než "Leather Jackets". Podle dánského zvyku "věci se daly do pohybu", ale do poloviny sedmdesátých let se se známými rockery nic nezměnilo.

Filthy Few, Dirty Angels, Gipsy Nova, „Gribbene“ („The Vultures“) a mnoho dalších. Některé z těchto špinavých-klubů, jak si sami říkali, se staly předchůdci Hells Angels v Dánsku. V začátku většina občanů myslela, že to byli stále Wild Angels, kdo řídi denní pořádek v okolí, ale postupně si mnoho z nich uvědomovalo, že to je otázka nového úkazu. Nový styl.

Právě jako počáteční MC-subcultura, rockeři následovali americké Anděly ve způsobu života, ačkoli kvůli dlouhé vzdálenosti jen prostřednictvím tisku, filmu, mýtů a zvěstí. Neměli žádný kontakt, a žádný z dánských rockerů nevěděl, že jejich vzory již dávno změnily styl. Rockeři se nestarali co bude příští den a neměli žádné zájmy ale jen to, co mělo dočinění s rockerským životem. Byla to otázka nouzového úniku ze společnosti. Rockeři - on nebo ona - stáli na jevišti vývoje svého života, tak jako kdysi hippies nebo diskotékaři. Jejich věkový průměr byl nižší než u Wild Angels, a mnoho pokračovalo ve své kariéře v mopedových gangech.

Vzorem byli američtí Andělé, ale vývoj poloviny sedmdesátých let byl inspirován z Anglie. Po zcela krátké době s Japonskými motocykly se staly oblíbenými : BSA, Triumph a Norton. V té době bylo v Dánsku velmi málo motocyklů Harley.

Špinavý-styl byl vyzývavý: špína, roztrhané šaty s pokud možno nejvíce urážlivými symboly. Trika White Power, hákové kříže a další nacistické-znaky mohly opravdu dostat ty "měšťácká zvířata" "z křesel". Rockeři byli stádem zvířata, milovali provokace, což bylo vždy důvodem ke skandálům jen aby nějaké byly. Malé srážky mezi rockerskými kluby byly chápány částí okolí, dokud se tisk nezačal o tento fenomén zajímat a nevytvořil z něj rockerskou válku.

V letech1975-76 se první dánský rockerský klub kontaktoval s cizími rockerskými a motorkářskými kluby. Iron Skulls z Greve (40 kilometrů na jih od Kodaně) pozvalo Hells Angels MC Hamburk na návštěvu. Němečtí Andělé navštívili "Iron Skulls" během několika málo hodin, načež odjeli domů. Informovali Iron Skulls rockery, že je mohou opět kontaktovat během několika let.

To překonalo i styky s Holandskem. Na dovolené, Nomads MC z Kodaň potkalo některé členy klubu v Amsterodamu, kteří si říkali Hells Angels. Byl to takzvaný podvodný-klub (nebyl původní Hells Angels), ale později požádali o přístup k Hells Angels MC World. Holanďani navštívili Dány a naopak.

V sedmdesátých letech bylo běžné, že rockerské kluby bojovaly proti všem ostatním. Vzájemné štvanice a obtěžování a občasné útoky na členy jiných klubů. Po čase to přerostlo ve vážné nepřátelství mezi některými kluby. Z počátku kvůli zákonům cti, východisek, vnitřní pověsti a mstě za ponížení. Později vše přerostlo do úsilí o přežití jednoho ze dvou stylů, který nemohly existovat bok po boku.

To utvářelo vývoj, které skutečně formovalo dánské rockery k Hells Angels a motorkářské kultuře. Čtyři z největších a (tehdy) nejvíce známých rockerských klubů se spojilo dohromady pod společným heslem: "Angels Friendship" (přátelství Andělů). Těmito kluby byli Iron Skulls, Dirty Angels, Galooping Goose a Nomads. Chtěli se stát Hells Angels, někteří z nich celým svým srdcem, jiní to považovali za možné východisko. Mnozí jen následovali ostatní.

V zimě r.1977, krátce po sloučení, se Svaz skládal z více než 100 lidí. Začal pomalý postup třídění a styk s Holandskem zesílil. Nicméně se vyhýbali Němcům. Byli příliš odlišní a byli jim nesympatičtí. Dánští rockeři se považovali za nejlepší a nesnášeli nadřazený postoj Němců. Nebylo pochopeno, že postoje Němců byly viditelně důkazem, že upředňostňují jiný život styl. Úzkoprsé mozky rockerů navštěvovala myšlenka a stále se rozrůstala - stát se skutečnými členy HA. Nebylo jiné cesty, museli se zeptat v Hamburku, který byl tehdy nejbližší pobočkou HA.

O měsíc později - o velikonocích r.78 - 16 členů H.A.z Hamburku přijelo na návštěvu. Rozpory mezi dvěma styly, doba rockerských závodů a životní styl motorkářů to ukázal jasně. Němci byli starší a klidnější. Nosili čisté oblečení a dánští rockeři si dělali legraci ze skutečnosti, že Němci měli koberce ve svém klubovém centru. To bylo považováno za směšné, protože jste nemohli plivat na podlahu ve vašem vlastním klubovém centrum. Dánové byli nejlepší rockeři v Dánsku - teď stáli čelem proti nejlepším motorkářům na světě - skončilo to velkou rvačkou.

Nehledě na tento spíše "netradiční" začátek, Svaz obdržel zakrátko dopis od Hells Angels Europe, který je uznal jako přidružený klub. Klub se teď skládal z 50 lidí, a hlasováním se rozhodli používat po zkušební dobu společné jméno: Galooping Goose MC. V následující době několik lidí opustilo klub a nebo bylo vyloučeno. Několik dalších se přidalo, ale měli to při vstupu mnohem těžší. Průběh třídění pokračoval, a bez povšimnutí členové i klub pomalu měnili styl. To se stalo vážným důvodem jedné věci. Motorkářský životní styl vstoupil do Dánska.

Staré konflikty mezi Bullshit a nynějšími Galooping Goose ještě doutnaly, ale nejdůležitější záležitosti pro G.G.MC se teď vyskytovaly za hranicemi země. Tento vývoj včetně mnoha dojmů přijatých od skutečných motorkářů a mezinárodní motorkářské scény, vytvořil bariéru, kde na jedné straně stáli G.G.MC a většina ostatní rockerských klubů, kteří následovali vývoj, a na druhé straně Bullshit, kteří zůstali rockery. Ačkoli bylo uděláno mnoho pokusů o sjednocení, propast mezi starou a novou se neustále prohloubovala. Rockeři a motorkáři směřovali ke srážce.

Na podzim r.79, Kodaň platila za slibnou pobočku, tedy zkušební-pobočku Hells Angels MC Europe. 30 mužů mělo přišito na vestách dolní oblouk MC Dánsko. Galooping Goose již dále neexistovali. Zmizely nevraživé pohledy, nacistické-vlajky a další zbytečné haraburdí bylo strženo ze zdí, a další obrazy a symboly Hells Angels a motorkářského prostředí z celého světa teď zdobily klubové centrum. Žádní občané již neměli být dále provokováni nebo napadáni, jestliže to nebylo z důvodu sebeobrany. Slovo "měšťácké zvíže" byl teď užíváno jen zřídka. Spíše se říkalo, že jsi "rocker", jestliže jsi nenásledoval normy životního stylu. Kde se rockeřil "otočili zády" k společnosti, protože cítili a chápali, že stojí mimo ní, motorkáři teď viděli, že se naopak stali její součástí.

Na setkání ve Švýcarsku o Novém roku, na přelomu1980-81 byla Kodaň zvolena jako čtyřicátá pobočka HA na světě. Během zkušební doby se členové ještě více starali o klub. Jejich jednota, nadšení a individualismus přerostly do uzavřeného společenského ducha. Nalezli volný život, jízdy, mejdany, děvčata, cestování i nepřízeň osudu. Pouze 19 mužů přečkalo zkušební dobu - stali se teď Hells Angels MC Dánsko.

Začátek osmdesátých let byl o něco klidnější a dánští Andělé se těšili ze svého nového postavení. Jiné nové motorkářské kluby měly problémy se zbývajícími rockery z Bullshit. Změna kultury byla skutečností, ale ještě ne ukončenou a v r. 1983 se Hells Angels zamotali do srážek znovu. Tehdy tam byl takový velký rozdíl mezi stylem života rockerů a motorkářů, že rockeři byli považováni za škůdce. Jejich chování poškozovalo rozvoj nového prostředí a její možnost integrace. Tlak tisku na rockerské chování zvyšoval možnost konfliktu. Tam kde milovali špatnou publicitu a schvalovali boje mezi kluby z dřívějších dní, motorkáři dávali přednost vyhýbání před těmito věcmi. Jméno "rocker" se stalo urážlivým mezi mnoha motorkáři.

V létě r.83 začala mít dánská policie zájem o motorkáře. Zájem byl povzbuzen z jihu, kde německá policie, pod vlivem hlášení předaných z FBI, začala užívat americké metody proti Hells Angels Hamburk. Pátrací akce a manipulace veřejností, jež byla zcela mimo mísu pokud se týče reality, byly teď použity proti němckým bratrům. Terorismus v Německu skutečně viditelně ustoupil a německá policie potřebovala nový obraz nepřítele. Motorkáři byli pro tento účel jako stvoření.

Situace v Německu vyvrcholila v uvěznění celé Hamburgské pobočky. Několik málo členů bylo obviněno z různých zločinů, ale nejvíce byli obviňováni z členství v zločinecké organizaci. O dva roky později bylo 5 z 16 členů odsouzeno na dva až sedm let vězení v menších a samostatných případech. Další členové pobočky byli zbaveni obvinění v několika procesech týkajících se členství v kriminální organizaci, ale Hamburgská pobočka byla brzy zakázána jako společensky škodlivá. Co FBI nebyla schopna dosáhnout v USA, se podařilo jak se zdá v Německu.

Po řadě setkání mezi německou a dánskou policií, pocítili také dánští motorkáři, že nadešla politická vůle k akci. A když vypukl konflikt mezi rockery a motorkáři v září r.83, dostaly události rychlý spád. Protože boje probíhaly pouze v kriminálním prostředí s vyloučením veřejnosti, policie změnila svou strategie. Nyní mohli motorkáři využít v nejvyšší míře dosaženou podporu a moc.

"Rockerská válka", jak sdělovací prostředky pojmenovaly tento konflikt, trvala pět let. Osm lidí bylo zabito a bylo uděleno více než 100 let vězení, až do okamžiku, než byl v r. 1988 poslední velký rockerský klub, Bullshit zničen. Hells Angels MC a další dánské motorkářské kluby skončili jako vítězové. S velkým, silným a nejvlivnějším klubem ve vedení skončily dny s divokými srážkami v dánském prostředí MC. Každý tomu věřil!

Ani ne na začátku devadesátých let začaly skutečně přicházet k motorkářům upozornění, že vyšší místa vedou tajnou válku proti Hells Angels MC od konce "rockerské války" v r.1988. Policie dělala svou vlastní práci: labilní rockerské prostředí mělo cenu vyváženou ne-li zlatem tak pravomocemi a mocí. Ale pokud existoval pouze jeden velký a tak převládající klub, konflikty se přestaly objevovat. Tlak na Hells Angels a jejich podporovatele sílil. Pod zástěrkou "bojovného zločinů" a pomocí takzvaných "tajných" hlášení “, který byly vypuštěny do tisku v r.1991, byla veřejná vážnost a úcta k členům Hells Angels obrácena ke špatné pověsti. Konkrétní zprávy a lži byly smíchány dohromady a ačkoliv nebyly ověřeny, objevily se jako věrohodné na veřejnosti.

Vzdor dobrým záměrům členů motorkářského prostředí, označení "rockeři" bylo udržováno policií a částí tisku a ti k němu dokonce přidali slovo "zločinecký" tak, že byl vytvořen klamný dojem v r.1991, že "rockerský zločin" v Dánsku roste a deptá celou dánskou společnost. To byla lež, ale novináři a politici věřili nebo si přáli věřit tvrzením manipulovaným policií. Motorkáři - jako osoby - byla drženy ukryti před veřejností, zatímco vyšší místa a média společně způsobily zmohutnění " rockerského ducha".

Další částí vládní strategie bylo vytvářet systematicky protivenství s ohledem na společenské přijetí a možnosti zaměstnání. Motorkáři se setkávali s vyhazovem z jejich pracovišt, ničením jejich obchodů, a dokonce se skutečností že jejich znalosti nebyly uznávány na pracovním trhu. Vyšší místa zkoušela zabránit veřejné produkci jako jsou motorkářské srazy (výstavy), koncerty a přednášky všemi možnými prostředky. Všechny kladné součásti motorkářské kultury byly přehlíženy nebo udávány jako zástěrka pro organizovaný zločin a výsledek pomlouvačné činnosti se neminul účinkem.

V průběhu devadesátých let byli Hells Angels a jejich okolí vystaveny aktivnímu teroru ze (to je důležité!) zvláštních policejních oddělení. A se všeobecným odcizením, které tu mělo vždy místo, národní policie mohla teď ukázat před celým světem (TELEVIZNÍ-zprávy v zimě r.91), že vyhlášuje otevřenou válku proti motorkářské kultuře jako celku. Účinně obtěžovali členy klubů, jejich dívky a přátele a zkoušeli vystrnadit je ze společnosti, ze zaměstnání, do nových zločinů nebo jěště něčeho horšího.

Vzdor ohromnému tlaku systému, Hells Angels MC Dánsko úspěšné uchovávalo klid a odpovědnost. V lednu 1994 na Městském nádvoří Kodaně byla většina tvrzení proti Hells Angels vzešlá od policie a tisku otevřeně vyvrácena. Zároveň klub vnitřně zesílil a Hells Angels v Dánsku zmohutněli a rozšířili se do celé Skandinávii. Mimo to se jižní Hamburkská pobočka těšila nejlepšímu zdraví a od zákazu se objevilo pět nových poboček v celém Německu. Svoboda Hells Angels MC a dalších motorkářských klubů byla omezena, ale členská schopnost přežít udělala kulturu značně silnější.

Nehledě na přizpůsobivost Hells Angels a jejich síly k přežití, policie a tisk bohužel úspěšně oslabily vážnost klubů a takto je kontrolovala pomocí okolí. Skvrna z kampaně a množství síly, kterou na to museli Hells Angels MC vynaložit, vytvořila prostor pro jistou rozdílnost motorkářského prostředí. To bylo místo, kdy se staří nepřátelé, dřívější vyřazení členové motorkářského prostředí a lidé kteří neměli schopnosti aby se stali členy vedoucího světového motorkářského klubu, setkali s těmi motorkáři, kteří nikdy nepřišli k Hells Angels.

Takové množství - pro kulturu - rušivých prvků a jejich vlivů na Hells Angels je oslabil nespočetnými provokacemi a výzvami. S předešlou "rockerskou válkou", která byla ještě čerstvá v jejich vzpomínkách, se členové Hells Angels pokoušeli všemi svými silami vyhýbat novým konfliktům, ale soustavné zprávy policie a tisku o nadcházející válce, tak jako tak provokativních, bylo více než mohla motorkářská kultura snést. S pečlivou naplánovanou strategií, měla část dánské policie úspěch v upevňování většiny záporných sil v okolí a vedla je přímo do srážky.

Problémy, které začaly ve venkovních oblastech jako následek mnoha provokací a nesnesitelných podmínek, které vládly v motorkářském prostředí, se vystupňovalo k něčemu, co více než cokoliv jiného připomínalo malou občanskou válku. S jejich odcizením " motorkářů ", policie a tisk přispěly k vytvoření monstra. Monstra, které, a to je nejhorší, nikdo nemohl ubránit před nejhorší agresivitou jež se měla vybít. Velká Nordická rockerská válku, která byla nejvyššími místy pojmenovaná jako konflikt, trval jeden a půl roku a stála život 11 osob.

Dnes je znovu mír a klid v prostředí a členové pracují na obnově stability poměrů, které panovalo před tím, než vyšší místa začala svou rozmázlou kampaň na počátku devadesátých let. Skrze účast na veřejných opatřeních, je znovu hledáno zlepšení vztahů s okolní společností. Staré právě tak jako nové motorkářské prostředí mělo klapky na očích, ale to samé se dá říci o vyšších místech. Nyní jsou nuceni spolupracovat s motorkáři, takže to může být znovu kladnou věcí pro okolí, které vykonává a podporuje: jízdu na motocyklu, obchody, cestování, motosrazy a tak dále.

Členové HA ještě žijí životem, který si zvolili, a dělají to s lidmi, kteří se rozhodli jako oni. Motorkářské prostředí má své problémy, právě jako jiné prostředí má své, a Hells Angels MC se vždy učili žít v čase ve kterém se nacházeli. Dnes je klub větší a silnější než dříve a roste vytrvale a tiše, jak v Dánsku tak v celém zbytku světa.

Autorské právo Jorn Jonke Nielsen

Zpráva o Hells Angels MC World byla vypracována Jornem Jonkem Nielsenem, který byl členem Hells Angels MC Dánsko od 31.prosince 1980.

Tento informační materiál je založen na Nielsenových vlastních zkušenostech, rozhovorech a znalostech různých prostředí a na dlouhé řadě podkladů, jak informací tak dezinformací.

Zdroje materiálů jsou rozděleny na dvě skupiny podle autorova ohodnocení, zda se vyznačuje jako skutečnost nebo výmysl. Části odpovídají požadavku na spolehlivou kvalitu a řádně doložených podkladech. Také zdroje materiálu, které byly požíty při zpracování informačního materiálu, jsou zde uvedeny. To aby byla dána čtenáři a dalším zájemcům možnost opatřít si širokou škálu zpráv o Hells Angels MC.

The beginning of Hells Angels MC - Who started the club, where and why

Hells Angels MC´s development - How H.A. expanded into a world wide motorcycle organization

Hells Angels structure and organization - How the club functions

he development in Denmark - The Biker Milieu in the seventies

Hells Angels in Denmark - The development after H.A. had its first chapter in Denmark

Enclosure

After the Second World War, many of the homecoming war veterans had difficulty in adjusting to the postwar American society. The land had changed while they were gone, as well as they themselves had changed. The veterans were restless and missed the close, life-confirming comradeship of the war days. A comradeship, which it was difficult for civilians to understand, and which it was difficult for themselves to let go of. The outcome was a group of rebellious, "hellish" young men, who for lack of excitement and contents in life turned their attention to motorcycle riding and club community. The groups loved trouble and devastated whereever they came. That was the young days of the American outlaw ("rocker") culture, and the stories from that time created the myths.

It has been told that several of the founders were former "Flying Tigers", volunteer pilots, who during the Second World War helped the Chinese to stop the brutal Japanese advance in Manchuria. Most of the flying squadrons of that time had their own names, one of them called itself Hells Angels. There have also been speculations that the name Hells Angels originally was taken from the film from the First World War bearing the same name, but that has not been proven. However, records show that the only documented Hells Angels squadron was part of a bomber group 303, activated at the Gowan Air Base, Boise, Idaho on the 3rd of February, 1942. From there the group was transferred to New Mexico, while it was still in training. The last known whereabouts was the Baggs Air Base, El Paso, Texas.

In the end of 1942 the bomber group 303 was transferred to England in order to participate in the daytime bombing raids over Germany. Here it got the name "The First 300 Hells Angels" after having been the first heavy bomber group which completed 300 raids. The name was taken from one of the group´s B-17 bombers (B-17G-45-CO #42-97265 401BG8AF), which had Hells Angels painted on the fuselage at the cockpit. Exactly this plane was chosen because it was the first B-17 bomber which had completed 25 raids successfully and without any mechanical problems.

"The 303rd First Hell´s Angels" consisted of four bombing squadrons and nine supporting unities on the ground. The group only used the American produced B-17G bomber. The badge of the squadron was formed as a "broad" bomb with four convergent flashes of lightning at the front part of the bomb and an arch-formed banner with the inscription: MIGHT IN FLIGHT. The colour of the badge is not known.

Bombing Group 303 threw more than 20.000 tons of bombs over Germany and destroyed at least 33 (confirmed) large German defence installations and industries. During D-Day it functioned as bomber support for the attacking divisions on the ground, as well as it participated in other coordinated land- and air-support operations. The group was demobilized in 1945 (the exact date is not known), and there is no information on what happened to the B17-planes.

On the 17th of May, 1948 the first Hells Angels Motorcycle Club was founded in the Fontana / San Bernardino-area. About the same time other clubs were formed in various places in California, but none of these clubs were associated neither with Hells Angels nor with each other, and they don`t exist today. The San Bernardino-chapter (also called "Berdoo") still exists, although most of its original members at one time moved northwards to Oakland. This removal is probably the reason why many outsiders wrongly describe Oakland as the Mother Chapter of Hells Angels MC.

Not until during the fifties more Hells Angels Chapters came into existence. In the beginning the chapters had nothing to do with each other. But after some years they united, and regular criteria of admission were laid down. From having been exclusively a Californian phenomenon, the club developed internationally in 1961. It happened when the first chapter outside California was adopted - strangely enough as far away as Auckland, New Zealand. During the sixties Hells Angels spread to the East Coast of the USA and later to the whole of the Midwest.

On the 3oth of July, 1969 the first European HA-chapter was accepted in London, England, and today there are more than fifty chapters in Europe alone. In the end of the seventies Australian clubs were admitted and in 1984, Rio de Janeiro, Brasil became the first South American chapter. In 1994 Hells Angels came to the African continent with two chapters in Johannesburg, South Africa.

The admission of clubs all over the globe caused changes in the structure of Hells Angels. The small motorcycle club from Berdoo was now mother chapter of the world`s biggest motorcycle brotherhood HELLS ANGELS MOTORCYCLE CLUB WORLD. Today Hells Angels MC World has chapters in Australia, Austria, Belgium, Brasil, Canada, Denmark, England, Finland, France, Germany, Holland, Italy, Lichtenstein, New Zealand, Norway, Spain, Switzerland, South Africa, Swweden and the USA. Clubs from new countries seeking admission are to be found in Argentine, Greece and Czechia.

Hells Angels has developed a great deal since the early days in California, and still does. It has been the matter of a long proces which has been kept more or less hidden from the general public. At first by the rockers´ closedness and the sensation-seeking and myth-creating stories of the press, later by the police interest in preserving old "bogeys". The authorities had a need for "dangerous groups" in order to legitimate infringements, new law initiatives, and to obtain increased grants and powers. Hells Angels suited this purpose perfectly well. Here was a group of young men, who sometimes had a fight, who were secretive about their club and its activities but easy to spot. Like the mafia, Hells Angels became the target of suggestions of all kinds, but contrary to an organized crime syndicate the club was visible and easier to manipulate. The police either waited for individual members to break the law, so that their cases could be used to create social adversity for the whole club, or they used agents such as the American BET (Biker Enforcement Taskforce) to undermine and create conflicts internally in the motorcycle club milieus.

In the forties, the fifties and the sixties Hells Angels gave the press all what it sighed for. A group of people (rebels without a cause), whose way of life was different and against the established society. For the Angles it was a matter of being in opposition and provocative towards the "bourgeois animals", which the rockers, (later on) also in Denmark, called everybody but themselves. The development in Denmark lay at that time 10-15 years behind the one in America. In the middle of the fifties, there were only about 50-60 real Angles, but the press wrote of thousands of Angles, who terrorized California and would soon take the rest of the USA. At that time there were only three chapters: San Bernardino, Oakland and San Fransisco. The massive media coverage created unfounded fear all over USA, but at the same time caused that that groups of young men tried to imitate the Angles all over the continent.

For the Angles of the past and the other Outlaw clubs everything had to be dangerous. If they didn`t know it beforehand they could always read "about themselves" in the press. For the Angles it was an unusual situation, and they began in earnest to live up to the reputation. Many "runs" (motorcycle gatherings) organized by more ordinary motorcycle clubs were intruded on or devastated by Hells Angels or other Outlaw clubs. This behaviour led to dissociation on part of the big American MC-organizations with AMA at the head: 99 percent of all motorcyclists behave well, they declared. The Angels loved it! Because they - and later on also the rockers in Denmark - loved bad press. "Bad publicity" was a sign that they had "snapped" - a clear proof in the art of provoking. Therefore the Angles and later the rest of the Outlaw clubs replied with pride: "We are the one percent, who don`t behave well." From this the most wellknown rocker and outlaw badge came into being, the 1%-badge. What had really been the aim of the AMA, namely to expel and eliminate a few disturbing bikers, ended up becoming a symbol of freedom and inspired many motorcyclists to become "one percenters". Outlaw motorcycle clubs sprang up all over the country, and more and more seeked admission to the best, and definitely most known of all motorcycle clubs, Hells Angels MC World.

In the end of the fifties and up through the sixties, the film industry, the news media, and not least the FBI in California, reinforced the myths and the more or less distorted truths about Hells Angels. Across the world clubs were formed which tried to imitate Hells Angels. Many didn´t succeed, but for some it went in the right direction. They were later on admitted as new international chapters.

In 1965 the California Ministry of Justice published its first report on the Angles` dangerousnes. The police had adopted the many horror stories and made frequent use of them in the following decades. Characteristic of the first report was that it, just like the many following it, built on false stories, a few truthful accounts and indisputable facts. The purpose was still to create and preserve the "picture of the enemy", in order to obtain increased grants and powers, and the authorities` war against the biker culture accellerated at full steam. The Angles were subject to false rumours, illegal arrests, unfounded losses of liberty, and government conspirations in an attempt to close down the club. As they didn´t succeed in getting rid of the Angles, they initiated instead a strategy with agent infiltrations and "entrapments". They even went as far as creating an anti-biker corps ("BET"), whose only purpose was to liquidate bikers. This has been documented by the fact that several of the government´s "hired killers" have admitted their participation in such actions.

Regardless of the many plots against the club, Hells Angels lived on and grew bigger than ever. While time went by and the pressure increased, Hells Angels in USA changed style and character in earnest. The members took the brotherhood more seriously, and the criteria for admission were tightened up. The dirty-style began gradually to disappear. It was a matter of a natural and gradual development - not least as a consequence of the fact that several older and often more well-functioning members stayed in the club. From having mostly consisted of young hotheads, the club was gradually being composed of three HA-generations.

Hells Angels MC World is an international motorcycle club, whose members have a strong sense of brotherhood. The club consists of individualists and has no superior direction. The club structure is thus flat, which results in an extremely disordered form of government or lack of the same. However, in most chapters there are a series of administrative posts, such as President, Vicepresident, Sgt. at Arms (marshall of order) and treasurer (cashier). No members are more than others, but as in any community there are natural leaders, some of which are more conspicuous with relation to the public than others. Apart from the admission criteria there are no rules or laws in Hells Angels. However, there exist a few norms, and it is every mans´ responsibility to live in accordance with them. For instance: you don´t touch others´ girlfriends, you don´t lie to brothers, you don´t steal from a brother, and you don´t get involved with the drug heroin.

One man, one vote in club matters. The club doesn´t interfere in the the members´ private life as long as it has no influence on the club policy. It is a difficult balance to keep, and at times it results in heated discussion, but the club members prefer it like that. The club doesn´t interfere in politics, unless it is a matter of issues which concern motorcycle activities, biker culture or legislative work which affects the bikers´ life style.

When you speak of Hells Angels MC World (HA.MC.W.), you speak of the whole club. It consists of more than 130 chapters and a long series of clubs which seek admission. None of the chapters are directing, the chapters are autonomous, just as the countries / the states are in bigger issues. At the admission of new chapters, normally the nearest HA-chapter takes care of the formalities.

The conditions for admission vary from chapter to chapter, but generally speaking, the same criteria exist across the world. You must be 21 years of age. You must be a man and have a motorcycle of the brand Harley Davidson. You must be a biker - and have a licence if it is possible! It is expected of new members that they either know English or will learn it as quickly as possible. The applicant must show interest for the club and its activities, be helpful and a good comrade - so good that he can become a brother! If a person applies for admission and it is accepted, he becomes a hangaround - the first official step on the way to membership. After that he can be voted in as a prospect (member on trial). The official trial period normally takes two years, before there is a vote for membership.

In a country it is up to the already established chapters, if they will vote a new club (chapter) in. The trial period for club follows the same guidelines as for individuals, but normally takes longer. A large majority of the country´s members have to vote in favour before a chapter is accepted. Nobody outside the country has any influence on this. Hells Angels MC does not seek new chapters, and doesn´t do missionary work to get new members. If clubs or individuals want to become members of the world´s leading biker club, they find Hells Angels MC themselves. And then they are welcome, if they can fulfil the conditions for admission.

There are three ways to leave the club: you can resign membership. You can be asked to resign membership. And you can be thrown out.

Back in the fifties there were no Angles in Denmark, but as influences from USA and England reached the country, different motorcycle cultures came into being also in Denmark. "Leather jackets" with duck-arse and rock´n roll kicked up a row from the middle of the fifties. And in spite of a ban on the film "The Wild Angels", the development speeded up. The Danish Wild Angels were formed in the beginning of the sixties. During the first years they were erroneously characterized as "Leather jackets", but the truth was that The Wild Angles had more unity than the "Leather jackets" had had. By Danish standards "things were really getting going", but not until the middle of the seventies did the notorious rockers turn up. Filthy Few, Dirty Angles, Gipsy Nova, "Gribbene" ("The Vultures") and many more. Some of these dirty-clubs as they were called became the forerunners of Hells Angels in Denmark. In the beginning most of the citizens thought that it was still The Wild Angels who set the agenda in the milieus, but gradually most of them realized that it was a question of a new phenomenon. A new style.

Just like earlier MC-subcultures, the rockers followed the American Angels´ way of life, although at a long distance via the press, films, myths and rumours. There was no contact, and no Danish rocker knew that their models had changed style long ago. The rockers didn``t care about the next day and had no interests but those which had to do with the rocker life. It was a question of a temporary withdrawal from the society. The rocker - he or she - stood at a stage of development in his (her) life, just like the "hippy" or the "disco freak" once did. They were on average younger than the members of The Wild Angels, and many had began their "career" in moped gangs.

The models were the American Angels, but the development in the middle of the seventies was inspired from England. After a fairly short period with Japanese motorcycles the preferred brands became: BSA, Triumph and Norton. At that time there were few Harley Davidson motorcyles in Denmark.

The Dirty-style was provoking: Dirty, ragged clothes, and preferably with as many offensive symbols as possible. White Power T-shirts, swastikas and other Nazi-badges could really get the "bourgeois animals" "out of the armchair". The rockers were flock animals, they loved to provoke and it was always a matter of kicking up a row for row_s own sake. Small conflicts between the rocker clubs were an accepted part of the milieu, and not until the press began to take interest in the phenomenon, did it develop into "rocker war".

In 1975-76 the first Danish rocker clubs got in contact with foreign rocker and biker clubs. Iron Skulls from Greve (about 40 kilometers south of Copenhagen) invited Hells Angels MC Hamburg to visit them. The German Angels visited "Iron Skulls" for a few hours, whereupon they rode home. They informed the Iron Skulls rockers that they could contact them again in a few years.

It went better with the contacts to Holland. On a vacation, Nomads MC from Copenhagen had met some members of a club in Amsterdam, who called themselves Hells Angels. They were a socalled bogus-club (unoriginal Hells Angels), but later they applied for admission to Hells Angels MC World. The Dutchmen visited the Danes and vice versa.

In the seventies it was common that the rocker clubs fought against each another. The harassed and teased one another and made small attacks on members of other clubs from time to time. At a time it developed into a serious enmity between some of the clubs. At first because of codes of honour, exitement, internal reputation and revenge for humilliations. Later it became a struggle for survival between two styles, which couldn´t exist side by side.

It was the formation of the Union that really shaped the Danish rockers´ course for Hells Angels and the biker culture. Four of the biggest and (at that time) most notorious rocker clubs joint together under the common slogan: "Angels Friendship". The clubs were Iron Skulls, Dirty Angels, Galloping Goose and Nomads. They wanted to become Hells Angels, some of them with all their heart, others for the sake of exitement. Many just followed suit.

In the winter 77, shortly after the formation, the Union consisted of more than 100 men. A slow proces of sorting out began and the contact to Holland was intensified. However, they kept away from the Germans. They were too different and had been unsympathetic. The Danish rockers found themselves to be the best, and they didn´t like the superior attitude of the Germans. It wasn´t comprehended that the manner of the Germans was a visible proof that they represented another life style. But the idea of becoming real HA-members haunted and grew in the narrow-minded brains of the rockers. There was no getting round it, they had to ask Hamburg, which was the nearest HA-chapter at that time.

A month later - in the Easter 78 - 16 HA-members from Hamburg came to visit. The contrasts between the two styles, the rocker period race and the biker life style, showed clearly. The Germans were older and quieter. They wore clean clothes and the Danish rockers made fun of the fact that the Germans had carpets in their club centre. It was considered ridiculous that you couldn´t spit on the floor in your own club centre. The Danes were the best rockers in Denmark - now they stood facing the best bikers in the world - it ended in a big brawl.

Regardless of this rather "untraditional" beginning, the Union received a letter from Hells Angels Europe shortly afterwards saying that they had been admitted as hangaround-club. The club now consisted of about 50 men, and by a vote they decided to pass the trial period under the common name: Galloping Goose MC. In the following period several people left the club, or they were thrown out. A few others joined, but it had already become more difficult to enter. The proces of sorting out continued, and without knowing it, the members and the club slowly changed style. It had become a serious matter for the real ones. The biker life style made its entry into Denmark.

The old conflicts between Bullshit and now Galloping Goose still smouldered, but the most important things for G.G.MC now were to be found outside the borders of the country. This development including the many impressions received from real bikers and the international biker scene, resulted in a barrier between on the one side G.G.MC and most of the other "rocker clubs" who went along with the development, and on the other side Bullshit, who remained rockers. Although there were made attempts to get all to come along, the gap between the old and the new steadily deepened. The rockers and the bikers were on collision course.

In the autumn 79, Copenhagen was accepted as prospect-chapter, i.e. probation-chapter of Hells Angels MC Europe. 30 men had the lowest arc MC Denmark sewn on their vest. Galloping Goose didn_t exist any longer. The dirty look disappeared, Nazi-flags and other unimportant junk were taken down from the walls, and other pictures and symbols from Hells Angels and the biker milieus round the world now decorated the club centre. No citizen should any longer be provoked or walloped, unless it was a matter of self-defence. The word "bourgeois animal" was now seldomly used. Instead you were a "rocker" if you didn`t follow the norms of the life style. Where the rockers had "turned their back" at society because they had felt and meant to stand outside it, the bikers now saw themselves as a part of it.

At a meeting in Switzerland on New Year_s Eve, 1980-81 Copenhagen was voted in as the fortieth HA-chapter of the world. During the trial period the members had been more and more concerned about the club. Its union, the excitement and the individualism which thrived in spite of the close community spirit. The free life, the rides, the parties, the girls, the travels and the adversity they met. Only 19 men had passed the trial period - they were now Hells Angels MC Denmark. The beginning of the eighties was a rather quiet time and the Danish Angles enjoyed their new status. Other "new" biker clubs had problems with the "remaining" rockers from Bullshit. The change of culture was a reality, but not yet accomplished, and in 1983 Hells Angels got mixed up in the conflict again. At that time there was such a big difference between the style (way of life) of the rockers and that of the bikers, that the rockers were considered to be a pest. Their behaviour damaged the development of the new milieu and its possibilities of integration. The press descriptions of the rockers` behaviour increased the conflict. Where the rockers loved bad publicity and the accepted fights between the clubs of earlier days, the bikers would prefer to avoid that kind of things. The name "rocker" had become an invective among many bikers.

In the summer, 83 the Danish police seriously began to take interest in the bikers. The interest was aroused from the South where the German police, under influence of reports from the FBI, had begun to use American methods against Hells Angels Hamburg. Investigation measures and manipulation of the public which were totally out of proportion in relation to the reality, were now being used against the German brothers. The terrorism in Germany had seen a real climb-down and the German police was in need of new enemy pictures. The bikers might have been made for the purpose.

The situation in Germany culminated in the imprisonment of the whole Hamburg-chapter. A few of the members were charged with various criminal acts, but most were charged with being members of a criminal organization. Two years later 5 out of 16 members were sentenced to between two and seven years` imprisonment in minor and individual cases. The other members of the chapter were found not guilty in several trials concerning membership of a crimianl organization, but the Hamburg-chapter was shortly afterwards prohibited as being harmful to the society. What the FBI hadn´t been able to achieve in USA, seemed to come off in Germany.

After a series of meetings between the German and the Danish police, the Danish bikers also felt that they had really become a political means of action. And when the conflict between the rockers and the bikers broke out in September, 83, things went quickly. From having exclusively occupied itself with combatting crime within the milieus, the police changed its strategy. Now the biker milieu should be exploited at a maximum to obtain grants and powers.

"The rocker war", as the media named the conflict, lasted for five years. Eight people were killed, and more than 100 years of imprisonment were handed out, until the last big rocker club, Bullshit broke up in 1988. Hells Angels MC and Denmark`s other biker clubs remained as victors. With a big, strong and dominant club at the head the days with violent clashes in the MC-milieus were over in Denmark. Everybody believed!

Not until the beginning of the nineties, did it really come to the attention of the bikers that the authorities had made a secret war against Hells Angels MC since the end of the "rocker war" in 1988. The police had done its homework: An unstable rocker milieu was worth its weight in, if not gold then grants and powers. But as long as there was only one big and thus dominant club, the conflicts failed to appear. The pressure on Hells Angels and its supporters was intensified. Under cover of "combatting crime" and by means of a socalled "secret" report, which was leaked to the press in 1991, the Hells Angels members´ public reputation and esteem was brought into disrepute. Factual information and falsities were mixed together and although undocumented, they appeared credible to the public.

Despite the good intentions of the biker milieu, the name "rocker" was being maintained by the police and parts of the press, and they were even able to stick the word "crime" to it so that there was created a false notion in 1991 that the "rocker crime" in Denmark was increasing and a scourge for the whole Danish society. That was a lie, but journalists and politicians believed or wished to believe the manipulating allegations of the police. The biker - as a person - was kept hidden for the public while the authorities and the media jointly ensured that "the rocker ghost" grew bigger.

The next phase in the authorities´ strategy was systematically to create adversity regarding social acceptance and job possibilities. The bikers met with sackings from their workplaces, destruction of their businesses, and even with the fact that their acquaintances were kept out of the labour market. The authorities tried to stop public appearance such as bike-shows, concerts and lectures with all imaginable means. All positive elements of the biker culture were ignored or denounced as being cover for organized crime, and the result of the undermining activity didn´´t fail to appear.

Through the nineties Hells Angels and its surroundings were subject to a pure terror activity from the (now necessary!) special police sections. And with the general alienation that had already taken place, the nation´s police could now for all the world to see (the TV-News, in the winter 91) declare open war on the biker culture as a whole. They effectively harassed members of the clubs, their girlfriends and friends and tried to push them out of society, into unemployment, new crime or what was worse. Despite the enormous pressure from the system, Hells Angels MC Denmark succeeded in keeping calm and responding. In January 1994 at the City Court of Copenhagen, most of the allegations against Hells Angels from the police and the media were declared unwarranted. At the same time the club was strengthened internally and Hells Angels grew bigger in Denmark and spread to all Scandinavia. Further south the Hamburg-chapter functioned in the best of health, and since the ban five new chapters had sprouted up round Germany. The freedom of Hells Angels MC and the other biker clubs had been limited, but the members´ ability to survive made the culture considerably stronger.

Regardless of Hells Angels´ ability of adaption and strength of survival, the police and the press unfortunately succeeded in weakening the club_s reputation and thereby its control of the milieus. The smearing campaign and the amount of energy that Hells Angels MC had to employ in containing it, had made room for a certain variety of the biker milieu. It was a place where old enemies, former discarded members of the biker milieu and people who hadn`t had the ability to become members of the world´s leading biker club met with those bikers who had never achieved to become Hells Angels.

Such a bunch of - for the culture - disturbing elements, and their impression of Hells Angels being weakened caused countless provocations and challenges. With the previous "rocker war" fresh in their memory, members of Hells Angels tried with all their might to avoid new conflicts, but the continual talk in the police and the press of a coming war as well as provocations, were more than the biker culture could bear. With a carefully planned strategy, parts of the Danish police had succeeded in strenthening the most negative forces of the milieu and leading them directly into conflict.

The trouble which began in the outer circles as a consequence of the many provocations and the intolerable conditions which reigned in the biker milieus, escalated to something which most of all reminded of a small civil war. With their alienation of "the bikers", the police and the media had contributed to create a monster. A monster which no one could control until the worst aggressions had been discharged. The Big Nordic Rocker War, which was how the authorities named the conflict, lasted for a year and a half, and cost the lives of 11 persons.

Today there is again peace and quiet in the milieu, and the members work on reestablishing the situation which existed before the authorities began their smearing campaign in the beginning of the nineties. Through participation in public arrangements, it is again sought to improve the relations to the surrounding society. The old as well as the new biker milieu have had a clout on the head, but the same can be said for the authorities. They are now forced to cooperate with the bikers so that it can again be the most positive things of the milieu which are practised and promoted: bike riding, buying, travelling, bike-shows etc. The HA-members still live the life they have chosen to live, and they do it with the people they have chosen to live with. The biker milieu has had it conflicts, just like other milieus have had theirs, and Hells Angels MC has as always learnt to live with the times as they are. Today the club is bigger and stronger than ever, and it is growing steadily and quietly, as well in Denmark as in the rest of the world.

Copyright Jorn Jonke Nielsen

The information about Hells Angels MC World has been elaborated by Jorn Jonke Nielsen, who has been a member of Hells Angels MC Denmark since the 31st of December, 1980.

This information material is based on J.J. Nielsen´s own experiences, conversations and knowledge of the different milieus, and on a long series of sources of as well information as misinformation.

The source material has thus been divided into two groups according to the author´s evaluation of whether it is characterized by information or misinformation. The division has answered a demand for a certain quality and documentation of the material. Also source material, which has been used in the elaboration of the information material, is stated here. It has been in order to give readers and other interested persons the possibility of procuring a broad range of information about Hells Angels MC.