Malejovice 29.7.2000, návštěva hospice nadace Klíček v Malejovicích.

Členové našeho klubu se rozhodli zpříjemnit pobyt dětem v hospici nadace Klíček, který vyrůstá ze staré školy ve vesnici Malejovice.
Vyrazil jsem s Jirkou Bambuchem brzy z rána za silného deště. Musel jsem ho přemlouvat, že podle satelitních snímků uveřejněných na internetu bude v Čechách již určitě lépe. Počasí se sice časem zlepšilo ale téměř 1,5 hodiny jsme jeli v dešti. Sejít jsme se měli v kempu na okraji Poděbrad. Vyjeli jsme z Valašska trochu s předstihem a tak jsme v kempu čekali něco přes hodinu. Aby nám to nebylo líto, začalo opět pršet ale naštěstí nás nikdo nevyhnal z přístřešku u recepce. Podle dalších členů SCRC, kteří dorazili z Prahy a jeho okolí, pršelo u nich taky dlouho. Nedlouho po našem odjezdu z kempu se naštěstí začala mračna protrhávat a do Malejovic jsme dorazili již za slunečného počasí.
V hospici se nám dostalo vřelého přijetí. Pan Královec nás provedl prostorami opravované budovy. Vnitřní prostor podkroví je již opraven a je v něm vybudováno místo na spaní. V případě nepříznivého počasí tak mohou děti s rodičemi opustit krásné stany Tee Pee postavené za domem a uchýlit se do suchého podkroví. V přízemí je opravena jen jedna místnost, která slouží jako kuchyně a v prvním patře se opravují místnosti všechny. Během krátkého posezení v podkroví nám paní Královcová pustila videokazetu s dokumentárním pořadem o jejich nadaci a stavbě hospice, který byl uveden v televizi. A to především její část, kde byla ukázána budova ještě před zahájením oprav. V průběhu tohoto roku zvládli lidé z nadace a jejich pomocníci z řad dobrovolníků opravdový kus práce. Ale ještě větší kus je čeká. Budova vypadá zvenčí opravdu zchátrale. Po krátké prohlídce jsme si zajeli do nedaleké vesnice na oběd a počkali jsme na další členy SCRC, kteří byli doposud na cestě. Po jídle jsme zajeli na náves, která se skládá z malého rybníčku a rozšířené cesty. Vlastně jen díky majitelům okolních stavení, jsme mohli poblíž " návsi " zaparkovat. Poté následovalo vození dětí kolem vesničky. Zanedlouho se osmělili i rodiče a vesničani a přidali se k dětem. Mnoho nechybělo a jezdilo se až do večera.
Po ukončení projížděk nám na oplátku ukázaly děti jejich Tee Pee a pozvaly nás na čaj a buchtu. Bylo na nich znát, že jsou motorkami nadšené ale stejně jim zářily oči i ve stanech, když viděly chuť většiny motorkářům vyzkoušet si v tak nádherných indiánských stanech alespoň jednu jedinou noc.
V podvečer jsme se se všemi rozloučili a vyrazili zpět. Někteří z nás jeli rovnou domů a my jsme s několika dalšími pokračovali na sraz nedaleko Staré Boleslavi. Vzhledem k tomu, že byl možný vstup pouze po zaplacení celého vstupného, zůstalo nás v kempu jen pět. Narazili jsme s Jirkou Bambuchem na známé a tak jsme prokecali celý večer. Já jsem zalehl asi dvě hodiny po půlnoci, zato Jirka vydržel až do rána. Jednou za čas ho prý pouhá hodinka spánku nezabije. Nevím, oči měl opuchlé jak čmelák. Cesta zpět již probíhala za slušného počasí. Hlavně, že nebylo moc chladno a nepršelo.