5.Sraz motocyklů v Sekeřicích
7.-9.5.1999

Původně jsme měli jet do Sekeřic všichni. Iveta i Milan tam měli oslavit svoje kulatiny a všichni měli být přitom. Nakonec do toho všem něco vlezlo a tak jsme jeli sami s Ivetou a Tomáš s Jarkou nám vezli naše děcka autem. Dorazili jsme na místo kolem sedmé hodiny večer. Po půl hodince jsme se probojovali až do areálu, který neměl chybu. Malinké údolíčko a stan na stanu. Další půlhodinu jsme hledali fleka na stan. Nakonec jsme si nějaké udělali i když soused se rozčiloval, že bude muset se svojí mašinou od stanu couvat, což mu nepůjde, protože nemá na své SUZUKI 650 Savage zpátečku ????? Podle mého naprosto nevyhovující prostředí pro akci tohoto druhu. Minulý rok zde bylo údajně taky hodně lidí a jestliže byla tento rok v tombole první cena nová Kawasaki, tak to organizátor akce Moto Ešner Kawasaki pěkně přepískl. To, že nejsou sprchy naprostá většina lidí přežije, ale že bylo i málo záchodů, to už nejde pod nos více lidem. Šest chemických záchodků se svou nemalou chybkou (nejsou uvnitř osvětlené a večer se trefit bývá sázka do loterie) a jeden záchod v hospůdce vypadaly už v sobotu ráno jako prasečák. Jinak páteční bigbít byl dobrý. Pití i jídla bylo dost. I když bylo chladno tak se všichni zahřáli dosyta.

Sobotní ráno vypadalo nadějně. Na chvíli vysvitlo i slunko. Nebylo to ale nadlouho a zase se zatáhlo a vypadalo, že bude pršet. Protože dopoledne úbíhalo nějak pomalu, svezl jsem nejdříve dceru na malou 30 kilometrovou vyjížďku a pak jsme si přes poledne vyrazili společně do blízké vesnice na malé občerstvení. Pak už jsme vyrazili s většinou účastníků na společnou vyjížďku. Opět měl člověk plné brejle aby ho nějaký mladý poděs nesestřelil (s tím neměl štěstí jeden jawista, kterého před náma srazilo enduro) a zase starý dobrý styl vyjížďka pro vyjížďku. Zastavilo se jen na chvíli na benzince a pak hurá zpátky. Na našich srazech (RADEGAST Rožnov a FREEDOM PÁRTY Trojanovice) se snažíme, aby se kolona zastavila na nějakém zajímavém místě (hrady, zámky nebo muzea). Lidem pak den lépe uběhne a zbytečně se nenudí. Po návratu z vyjížďky jsme při sledování soutěží narazili na Milana, takže bylo zase veseleji. Chvílemi začalo mírně poprchat ale to jsme s Milanem zahnali oslavami jeho narozenin. Mezi odpoledními soutěžemi se objevila i soutěž v jídle feferonek. K mému údivu se našli i soutěžící a nemusel je nikdo přemlouvat. Ti museli mít o žízeň do rána postaráno. V podvečer už začalo vydatně pršet a tak jsem Milana zavedl k našemu autu, kde si půjčil Ivetinu pláštěnku. To jsem asi neměl dělat. Cestou zpátky jsme se zastavili v každém stánku co byl při cestě a mohutně zapíjeli Miloušovy narozky. K pódiu jsem dorazil značně unaven a zbytek večera po koncertě vynikajících AC/DC revival jsem slyšel jen z vyprávění. Na druhou stranu mi to asi zachránilo život nebo přinejmenším nepěkný úraz. Když mě pomáhali kluci najít cestu ke stanu, zrovna shodila projíždějící motorka cizí mašinu, která stále hned vedle našeho stanu. Řidítko se zapíchlo do míst, kde bych měl jinak hlavu. Štěstí, že děcka ležely na druhé straně. Jinak všichni mí známí byli s večerním programem spokojení a mě se ostatně taky spalo dobře. Ráno to bylo horší.

V neděli začal pařák jako blázen. Jakoby to nemohlo přijít o den dřív. Sbalit stan byl pro mě téměř nadlidský úkon, hlavně ty předklony. Milan byl vysmátý jak lečo. To hovado je nezničitelné (prostě správný hospodský). Cesta zpět už byla parádní. Teplíčko a pěkná cesta jak to mám rád. Program srazu nebyl špatný. S vyjížďkou by se dalo taky něco udělat. Pokud ale bude příští rok sraz na stejném místě, tak si ho nechám raději ujít.