Petr "Krtek" Paulík,
prezident a zakladatel
Brno Chrome Dragons,
Brno 16.6.2000

Původně jsem tuto událost nechtěl na internetu vůbec uveřejňovat. Nakonec jsem si ale řekl, že každá památka na dobrého motorkáře má svůj význam. Krtka jsem neznal a ani jsem jej nikdy nepotkal. Na pozvánku k účasti na Krtkově pohřbu jsem narazil nejdříve na serveru moto.cz a později mně napsali i mí známí, kteří ho znali a chtěli aby na pohřeb přijelo hodně motorkářů. Podle nich to byl velice dobrý chlápek, což byl o důvod víc na pohřeb přijet.
Z doslechu i parte jsem se dozvěděl, že si Krtek k padesátinám koupil Yamahu Wildstar 1600. Na svou poslední cestu v pátek 9.6. jen náhodou nejela i jeho dcera. " Vraceje se v pátek večer před setměním domů, byl ve stoupání za Boskovicemi směrem na Brno smeten ze silnice a roztrhá opilým řidičem Citroenu Xantia s SPZkou PBK 04-14 náš KAMARÁD, PREZIDENT A ZAKLADATEL BRNO CHROME DRAGONS, PETR (KRTEK) PAULÍK" - tolik parte uvěřejněné na www.moto.cz.
Do Brna jsem vyrazil před pátou ráno. Sraz byl již v sedm hodin na benzině ARAL a chtěl jsem mít trochu časové rezervy na nepředvídané události. I přes poměrně velké chladno se brzy uakázalo slunce na téměř čisté obloze. Na benzínku jsem dorazil s dostatečným předstihem a mohl jsem si mezitím dát čaj na zahřátí. Na parkovišti již bylo přes třicet motorek a stále přijížděly další a další. Za chvíli dorazili i moji známí ze Southern Cruisers. Kolem sedmé hodiny jsme všichni společně vyrazili na poslední rozlučkovou cestu s Krtkem. Jelo nás odhadem kolem padesáti motorek ale možná to bylo ještě více. Po příjezdu do areálu brněnského krematoria na Jihlavské ulici jsme po chvilce čekání odešli do smuteční síně, kde se konalo rozloučení. Za zvuku rockové hudby a proslovů se všichni rozloučili s Krtkem a pomalu se rozjeli do svých domovů.
Při odjezdu jsem si všiml policajtů, jak sekýrují motorkáře, kteří měli začerněné značky. Asi je to muselo přijít na pěkné prachy. Zpáteční cesta byla opravdu nádherná. Počasí nemohlo být v tuto roční dobu ani hezčí. Vychutnával jsem si tyto krásné chvíle, protože nikdo neví, kdy na něj přijde řada.