První míle
Motomeeting Blaník, Sázava
Otevírání cest, Třebíč 28.4.2001

Vyrazil jsem sám už v šest hodin ráno. Bylo celkem chladno (kolem 3 stupňů), ale na den hlásili teplé počasí a tak jsem doufal, že slunko brzy vyleze. Hlavně, že nepršelo. Vyjížďka měla začít už v deset hodin a protože jsem si chtěl užít zajímější cesty než monotóní dálnice, jel jsem přes Olomouc, Mohelnici, Vysoké Mýto a Kutnou Horu a musel jsem tomu trochu šlápnout na krk, abych to stihl včas. Žádný štěrk mně nepřekvapil a tak jsem se už o půl desáté zdravil se známými před hotelem poblíž Sáazavy. Na místě bylo kolem 80 motorek, z toho byla asi polovina z Německa a zahlídl jsem i nějakého pardála z Belgie.
Vyjížďka se trochu zpozdila ale celou dobu se jelo v poklidu bez jakýchkoliv stresů. Tady by se měli přiučit někteří zakomplexovaní motorkáři, kteří se během jiných vyjížděk snaží upoutat pozornost a mnohdy skončí v příkopě nevinný účastník vyjížďky, kterému tito střelci vletí do cesty. První zastávka byla v Sázavském klášteře. Jako první šli na prohlídku cizinci a my jsem se ještě stihli podívat na vyjížďku kabrioletů, která náhodou projížděla kolem. Byly to opravdu pěkné kousky a občas se i mezi řidiči objevilo milé kotě. Některým ženským to sluší nejen za řidítky motocyklu ale i za volantem kabrioletu. Při odjezdu jsme si mohli omrknout i dva Cadilacy, které přivezli menší svadbičku. Jejich řidiči asi musí mít vzhledem k počtu sedadel řidičák na autobus :-))). Asi po 80 km další jízdy jsme dorazili do vojenského muzea v Lešanech. Většina účastníků se vrhla ke stolkům s občerstvením, které měli v rámci srazu na stravenky zdarma a já jsem vyrazil na další akci, kde jsem se měl sejít s některými členy naší Moravské pobočky SCRC.
Karlovo náměstí v Třebíčí jsem sice hned napoprvé nenašel ale po krátké navigaci pořes mobil a jednom mávnutí ruky kolemjdoucího chodce jsem trefil na správné místo. Náměstí už bylo zcela plné. Těžko odhadnout počet, možná 400 - 500 motorek ? Bylo těsně před odjezdem a narazil jsem na Lenku s manželovým CBR 600, Pata s FJ1100, Bavoráka (hádejte na čem) a Kolomana. Tod na Viragu a Radek na Valkyrii už bohužel odjeli na soukromou projížku a asi udělali dobře. Vyjížďka proběhla neporovnatelně jinak než na Sázavě. Organizátoři samozřejmě za nic nemůžou. Ale někteří lidi jsou kokoti. Ještě v Třebíčí mě málem sejmul blbeček na Jawě. Kdybych nestihl zmáčknout přední brzdu tak mně vletěl do předního kola a místo psaní zprávičky z vyjíždky bych teď běhal kolem motorky a dával ji dohromady. Chvíli na to jsem uviděl na zemi borce s bohatě vyšperkovaným Viragem a Lenka mně v cíli vyjíždky říkala, že viděli na zemi kluka s endurem. No prostě běs, hned z kraje sezóny mě přešla na vyjížďky chuť.
Těsně pře příjezdem k Vranovské přehradě jsme ještě museli projet asi kilkometrovým úsekem se serpentinami, kde snad museli písek navážet desítky Tatrovek. Na silnici zůstaly pouze tři úzké koleje asfaltu - zbytek jen písek a písek. Nezbylo než projíždět na jedničku. Díky ne příliš měkkému kardanu jsem se i spotil ale vyvázl jsem bez ztráty sebevědomí a laku. Vstupné do areálu kempu bylo skutečně za hubičku - 50,- Kč, to se nevidí příliš často. V průběhu večera se měly ještě konat souteže. Bohužel jsem potřeboval dojet domů a tak jsem vyrážel těsně po sedmé večer, kdy už začala hrát kapela. Rozloučil jsem se s ostatníma a vyrazil směrem na Znojmo. Měl jsem strach jestli dojedu. Během dlouhé vyjížďky jsem nestihl natankovat a vypadalo to, že do Znojma nedojedu. Naštěstí jsem cestou brzy potkal benzínku, která nebyla na mapě a tak jsem v poklidu bez dalších problémů dojel až domů. Teda jeden problém jsem narazil 15 kilometrů od baráku. Po průjezdu kruhovým objezdem se mě snažil jeden kamión natlačit na svodidla. Naštěstí jsem to ve zdraví stihnul, spocená prdel byla to nejmenší co mně přitom potkalo. Přes to všechno jsem byl s těmi 820 km za krásného počasí spokojen a nadšen.