Besnenie Čertov,
Hamuliakovo/SK 23.-24.8.2003
Ne že bych tento rok nikam nejezdil, jen se mně nechtělo nic psát :-)). Takže zatím alespoň tohle.
Srazy už nejsou v mé oblibě nějaký pátek. Raději se projedu sám nebo se známými. Tentokrát jsem to trochu spojil a jel se projet, večer zastávka na sraze a druhý den se zase projet. Ze začátku se zdálo, že nás bude víc ale nakonec jsme vyrazili jen na třech motorkách a to navíc ještě nebylo vše.
Z Rožnova jsem vyjížděl se synem, Marcel jel na BMW 1100RT a přidal se k nám i Buldi z Ostravy na Shadow VT1100. Ten měl ale bohužel cestou naléhavý telefon z práce a musel se z Horní Bečvy vracet do práce kvůli kamionu odjíždějícím do Itálie.
Vybral jsem trasu s oklikou přes údolí mezi Velkou Fatrou a Nízkými Tatrami. Už na hranicicíh bylo jasné, že bude nezbytné držet se plánu a jet mimo hlavní silnice. Kolona aut stála opravdu za to.
Na začátku Bytče jsme před mostem odbočili vlevo a jeli téměř prázdnou okreskou přes Kotešovou, Belou, Terchovou do Párnice. Cesta je to hezká, zpočátku vede po břehu Váhu a za chvíli je už vidět nedaleké pohoří Malé Fatry. Pak nám nezbylo než se na chvíli napojit na hlavní tah vedoucí do Tater a přetrpět si 20 km jízdy po přeplněné silnici. Naštestí jsme v Ružemberku odbočili na jih a cesty se opět vyprázdnily. Až do Bánské Bystrice se jelo nádherně, po obou stranách hory a slunko svítilo jako blbé.
Díky 10 let staré mapě jsme se v Banské Bystrici ocitli nechtěně na dálnici a díky špatnému značení jsme na ni byli nuceni zůstat téměř až do Žiaru nad Hronom. Ještě že nás nestavěli poliši, protože na dálniční známky jaksi nebyl čas. Před Žiarem se nám konečně podařilo vymotat na oblíbenou okresku. Ještě kousek jsme se projeli přes Štiavnické vrchy a pak už následovala jen rovina a rovina, přes Zlaté Moravce, Nitru, Šaľu do Galanty. Prudký vítr zlehka znepříjemňoval jízdu ale na druhou stranu chladil naše rozpálené těla. Okreskami jsme se dostali přes Dunajsko Stredu až do Gabčíkova. Odtud jsme chtěli jet podél "vodného diela Gabčíkovo" v domnění, že uvidíme i trochu vody :-))). Ta se ale bohužel ukrývala za vysokým náspem a tak jsme až do Šamorína neviděli ani kapku. V Šamoríně jsme trochu uletěli, protože označení odbočky na Hamuliakovo neměli bratia Slováci jaksi v plánu.
Na sraz jsme dorazili po páté odpoledne. Mnoho zajímavých strojů tu vidět nebylo, přestože návštěvnost odhaduji tak na 600-800 motorkářů. Probíhaly tu soutěže, hrály slovenské kapely ale opravdu nic moc+sprosté výkřiky na úrovni pubescentů - hodnocení za 5 a opakování první třídy, zahrála česká kapela Debil Heads a to vskutku skvěle - hodnocení za jedna s vyznamenáním a hvězdičkou, půlnoční mokré triko se protáhlo až to bylo nudné, rozdalo se celkem dost odměn za soutěže a nebo jen tak - co kdo urve, dalo se něco málo koupit ve stáncích s doplňky a stříbrem a bylo tu i dostatek občerstvení včetně piva Staropramen.
Za zaznamenání stojí :
- Neskutečně suchá půda způsobovala po projetí motorky obrovské oblaka prachu, motorky i stany byly do rána jak po písečné bouři.
- Podomácku vytvořená sprcha, ze tří stran chráněná plachtou a nekrytým vchodem vytočeným ke stánku se stoly a lavicemi, kde sedělo plnou žíznivých motorkářů a motorkářek. Zakrýt okno ve stanu nikoho z pořadatelů nenapadlo buď omylem nebo naschvál. Kdo se chtěl sprchovat musel před obecenstvem "s pravdou ven". Někteří žárliví bikeři se snažili chránit své partnerky tělem ale aby byli úspěšní, museli by mít aspoň dva metry v pase. Marcel se moc nerozpakoval a třebaže se ze začátku jen ochlazoval v plavkách, na výzvu přísedícíh dam ukázal, že není žádné jojo, které je posrané z kdejakého ksichtu :-))).
- Oproti našim srazům tu bylo více motorek Jawa. Všiml jsem si asi pěti H-D, za prohlédnutí stálo nové BMW 1200GT a zajímavě udělaný Intruder 1500 VL, který měl místo klasického padacího rámu čtyři široké trubky umístěné vodorovně pod sebou.
Zalehli jsme po půlnoci, kdy ještě stále pokračovalo finále Miss mokré triko. Marcel neměl to štěstí usnout rychle jako my a tak ho ještě nějakou dobu obščastňovala další slovenská kapela nevybočující s podprůměru předchozích.
Druhý den ráno jsme se sbalili a vyrazili na cestu. Ochranka nám poradila jak se dostat ke Gabčíkovu i přes závoru, která jde otevřít. Michal hned vodu otestoval - byla celkem teplá a nezdála se nějak obzvlášť špinavá i když naše Bečva to není :-))). Po krátkém odpočinku jsme vyrazili po hlavních cestách přes Senec do Piešťan. Poté jsme nečekaně projížděli kolem atomové elektrárny v Jaslovských Bohunicích, kde jsme si museli udělat pár fotek. Potom jsme pokračovali dál po okreskách kolem zříceniny Tematín, na Nové Mesto nad Váhom a kolem hradu Beckov. Tam jsme na chvíli zastavili a pozorovali horolezce, kteří se drápali po skále jako spidermani. Provoz byl opravdu slabý a jelo se velmi dobře. Za Trenčínem jsme zastavili na oběd a pak pokračovali směrem na Nemšovou a z druhé strany Váhu jsme jeli směrem na Bytču. Pokud pojede touto oblastí, tak tuto trasu doporučuji. Není tu téměř žádný provoz a je tu krásně vidět Přehrada mládeže (krásnmý název :-)) i Povážské podhradie.
Na hranicicíh už byla opět neskutečně velká kolona aut a tak jsme mezi nimi prokličkovali abychom si aspoň trochu zkrátili úmorné pocení během stání v koloně.