Původně nás mělo jet na EBW ze severní i jižním Moravy 9 motorek. Nakonec jsme ve středu ráno vyrazili jen 4 ze severu. Tři členové SCRC - Simon z Ostravy na RoyalStaru, Ruda z Frenštátu na Wildstaru a já se svou dvanáctiletou dcerou na Intruderu 1400. Z Ostravy se k nám přidala ještě kamarádka Lucka na Dragstaru 650. Krátce jsme se zdrželi v Brně, kde Simon pomáhal Lucce najít pojišťovnu pro vyřízení cestovního pojištění a já jsem se s Rudou stavil u kamaráda Toda pro digitální foťák. Počasí nám zatím přálo. Třebaže bylo z rána chladněji, slunce za chvíli ukázalo že je do podzima ještě daleko. Před hranicemi se mně čerpadlář pokusil ošidit o rovnou stovku ale naštěstí jsem nebyl v deliriu. Na hranicích nás zase pro změnu poškádlil rakouský celník, když nás všechny (na motorkách s otevřenými výfuky) nechal odstavit na kraj a začal nás proklepávat. Nejdříve nám sebral všechny pasy a šel je zkontrolovat. Po návratu od nás vybral všechny české řidičáky a techničáky od motorek a kontroloval jména v techničáku a čísla rámů. Nakonec nás ale s úsměvem nechal odjet.
Jako obvykle jsme měli problém sehnat 10-ti denní dálniční známky na motorky. Na hranici ve spedici nás nechali přes čtvrt hodiny z nepochopitelných důvodů čekat aby nám pak řekli, že známky na motorky nemají. U třetí benzinky sehnali známky Lucka se Simonem a u další i já s Rudou. Rakouska i Německa znalý Simon nám ukázal perfektní zkratku přes Vídeň aby se od nás na konci odpojil s tím, že přijede druhý den. Po dálnici jsme pak stále za pěkného počasí pokračovali dál. Teprve kolem Gratzu se začaly honit mraky, ochladilo se a zanedlouho začalo i pršet. Na nejbližším odpočívadle jsme zastavili a vlezli do pláštěnek. Po krátké přestávce jsme pokračovali dále přes sérii dlouhých tunelů a za čtvrt hodinky už nebylo po dešti ani stopy. Do Faak am See jsme dorazili v podvečer po zcela suché silnici.
Zakempovali jsme v oblíbeném kempu Florian, kde jsme díky čekání na majitelku rozbalovali stany až za tmy. Nedlouho po nás se v kempu objevil i Bimbo z jihovýchodní pobočky SCRC spolu se známými v autě. Vraceli se z třítýdenní dovolené a tak jen zakempovali. My jsme večer ještě vyrazili do Harley Village, podívat se na večerní cvrkot. Podél silnice už stály nablýskané sériové i přestavěné Harleye. Bylo znát, že sraz teprve začíná. Motorek i účastníků bylo poskrovnu. Mezi stánky se dalo bez problémů pohybovat a o volné lavičky nebylo nouze. Tedy, poskrovnu vzhledem k obrovské ploše H-D vesnice. Na Street Fighters Days se u nás sejde lidí méně.
Čtvrtek 5.9.2002
V noci sice trochu sprchlo ale z rána bylo už lépe. Lucka se ráno sbalila a odjela za svými známými z Itálie. Mezitím přijel Dalibor se svým karavanem a vozíkem se stavbou H-D od rakouské firmy Penz a naopak Bimbo se připravoval na odjezd. Společně jsme pak vyrazili do Klagenfurtu. Dalibor nás provedl po břehu jezera Wörther See, kde jsme projeli úzkou cestičkou kolem zahradních restaurací luxusních hotelů. Na okraji Klagenfurtu se nachází Minimundus - http://www.minimundus.at , který byl cílem naší cesty. Je to miniaturní svět, kde se nachází 171 významných staveb a objektů z 53 zemí. Je mezi nimi i pražská Staroměstská radnice s orlojem, americký raketoplán, socha svobody, anglický Big Ben, katedrála sv.Petra z Říma, indický Taj Mahal nebo australský Dům opery a mnoho dalších.
Po návratu, pozdním obědě a přečkání malé přeháňky jsme ještě vyrazili na malou projížďku kolem jezera Faaker See. Zastavili jsme se v American Village, která ležela mimo centrum dění. Bylo to ale znát, motocyklů i návštěvníků zde bylo pomálu a celkem se tu nic nedělo. Možná jsme přijeli ve špatný čas. Silnice už byla téměř ucpaná projíždějícími motocykly. Večer dorazila z Hustopečí Vlasta na DragStaru 650 s Jirkou na Wildstaru. Jenda na Vulcanu s kamarádem Honzou na H-D Heritage přijeli nedlouho po nich. Společně jsme se vydali podívat na večerní program. Stihli jsme navštívit městečko H-D i výstaviště úpravců.
Pátek 6.9.2002
Během dopoledne jsme vyrazili do H-D městečka koupit nějaké upomínkové předměty. Protože se Dalibor zdržel neznámo kde, vyrazili jsme bez něj na vodopády Wildenstein Wasserfall. Cesta to byla opět nádherná s mnoha zatáčkami v krásném prostředí luk, úpatí hor a usedlostí. Podle mapy jsme předpokládali, že vodopád bude poblíž cesty. Byl poblíž - asi kilometr od parkoviště do strmého kopce. I přes nesouhlasé mručení některých motorkářů z velkoměsta jsme si přece jen malý výšlap k vodopádům neodpustili.
Vodopád to byl sice malý ale nádherný. Jenda cestou zpět ukazoval na digitálním foťáku vodopád rakouským turistům s tím, že nestojí za to jít dál. Nevím, jak se bez znalostmi němčiny domluvil ale každopádně se turisti řehnili na celé kolo. Večer ještě dorazil z jižní Moravy Ket se synem na Intruderu 1400. Večer následovala opět návštěva atrakcí, shlédnutí zajímavého vystoupení kaskadéra na strojích Hraley Davidson a Vlasta si s mou dcerou vyzkoušela obří nafukovací klouzačku. Na chvíli jsme i poseděli s partou pražské pobočky, která se po večeři vydala brouzdat po okolí a hledat nějaký zajímavý bar.
Sobota 7.9.2002
Oba Jendové z Prahy se rozhodli vyzkoušet nabídku bezplatného testování motocyklů H-D. Simon odjel za rodinou ale ještě nám stihl poradit zkratku přes Víděň v opačném směru při cestě na Brno. My ostatní jsme se rozhodli pro další vyjížďku a přidala se k nám i Lucka a jeden kamarád z Itálie. Našim cílem byl hrad Sommeregg poblíže města Seeboden. Cesta vedla přes malé rakouské vesničky a podél břehu jezera Millstätter See. Na cestu k hradu jsme se museli zeptat, dvakrát si pár stovek metrů zajet ale nejsme žádné B-éčka, napotřetí jsme se trefili ! Škoda, že již skončila turistická sezóna. S hradem totiž sousedí zápasiště pro středověké souboje. Alespoň podle fotek z letáčku by návštěva středověkého turnaje stála za to. Na hradě se nacházela restaurace, zdarma byl přístup na vrchol věže s krásným výhledem na hory a jezero a v prostorech hradu byla stálá výstava středověkých i současných mučidel. Po zakoupení vstupenek jsme mohli sejít do přízemí hradu a jeho sklepů, kde se expozice nacházela. Výstava dost přípomínala stejnou výstavu v Českém Krumlově avšak navíc zde byla malá expozice týkající se mučení v současnosti. Z videa zde byl puštěn záznam dokumentu s výpovědmi lidí, kteří si museli nedobrovolně tyto metody vyzkoušet nebo případů světově známých i neznámých obětí těchto praktik včetně komentáře. Při cestě z hradu jsme trochu překvapili našeho italského přítele jedoucího na H-D Heritage s naší chutí stále fotografovat. Asi jsme mu připoměli stejnou obscesi japonských turistů. Ostatně ne nadarmo jezdíme na "rejžích" ! :-)))
Večer opět probíhala klasická zábava v Harley Village, hlavní cenu v podobě nového Harley-Davidson Sporster nikdo nevyhrál a ohňostroj se mně zdál o něco menší než minulý rok.
Neděle 8.9.2002
Oba Jendové se vraceli jinou cestou než my a vyrazili o něco dříve než my ostatní. U benzinky ve Faak am See jsme dotankovali za levnější peníz a naši pozornost upoutal rastaman s dredy až ke kotníkům. Nevím jestli byl tak starý a nebo jen tak strhaně vypadal, každopádně neměl chybu !! Po vzájemném obhlížení s rastou jsme mohli koněčně vyjet domů.
Zkratka ve Vídni se trochu nevyvedla. Simon si během svého vysvětování spletl benzinku BP s OMV a tak jsme se museli nechtěně chvilku kochat Vídeňskými ulicemi. Díky upozornění jsme dvakrát vystihli i policejní hlídku měřící rychlost. Teď už nás čekalo pouze dobré jídlo v mikulovském motorestu a cesta na stále suchých silnicích. Tento rok bylo sice horší počasí než minule ale i tak byli všichni spokojeni.
