NITRO OLYMPICS
Závody dragstrů na Hockenheimringu (Německo)
18.-20.8.2000

Již dva roky sleduji na internetových stránkách na adrese „www.topgas.com“ průběh evropské soutěže motocyklových dragstrů třídy Super Twin Top Gas. Jen ve zkratce - jedná se o motocykly, které musí mít dvouválcový motor poháněný benzínem a mohou využívat „wheelie bar“ - opěrnou stolici za zadním kolem, turbodmychadlo není zakázáno a také se často používá. Této soutěže se účastní i náš Václav Hutla na svém ojedinělém stroji s motorem Indian o obsahu 1320 ccm. Ostatní účastníci této třídy používají silnější motory od 1600 do 2600 ccm mnohdy osazené turbodmychadly. Jediní holanďan Herman Jolink a němec Günter Retsh jezdí na Ducati s nižším obsahem než Václav Hutla ale díky turbodmychadlu se jedná opět o výkonnější stroje. Vzhledem k tak silné konkurenci je celkové umístění V.Hutly uprostřed výsledkové listiny roku 99 nesporným úspěchem a známkou toho, že i zde rozhoduje nejen výkon stroje ale i schopnosti jezdce.

Jelikož se dvě kola těchto závodů konají také v německém Hockenheimu a Wittstocku, rozhodl jsem se zúčastnit jednoho z nich. Vzhledem k atraktivitě a vhodnějšímu termínu vyhrál známější okruh Hockenheimring. Protože jsem nevěděl zhola nic o tomto závodišti ani o průběhu závodu, rozhodl jsem si pro jistotu objednat lístky předem (100,- DEM lístek + 28,- DEM rezervace a poštovné). Stačilo vyplnit formulář na internetu a ani ne do dvou týdnů jsem obdržel fakturu s předplatbou. Po její úhradě mně zanedlouho přišla i vstupenka. Bylo jen škoda, že se ke mně nepřidal nikdo z mých známých a že nikdo neodpověděl ani na výzvu uveřejněnou na motocyklových diskuzních fórech internetu.
Po dřívějších zkušenostech s nečekanými překážkami jsem vyjel ve čtvrtek již po páté hodině ráno. Počasí bylo nádherné a ještě před polednem jsem jel jen v tričku a bundě. Na mém Intruderu VS 1400 se nedá bůhvíjak divočit a tak jsem vcelku dodržoval povolenou dálniční rychlost snad jen s vyjímkou předjíždění. Ještě před obědem jsem byl na hranici v Rozvadově a před pátou večer jsem už vjížděl do Hockenheimu. Na závodiště mě nasměroval čerpadlář a na přilehlý kemp mě doprovodil jeden místní pětačtyřicátník, který právě vyjížděl od domu na Vulcanu 1500. Kemp se nachází přímo z druhé strany tribun a rozkládá se po dvou stranách závodiště. Předpokládaný poplatek 10,- DEM na noc jsem musel bohužel doplnit o 10,- DEM na noc za vozidlo. Vzhledem k tomu, že v kempu byly jen záchody a umyvadla se studenou vodou to nebylo zrovna málo. V podvečer jsem si ještě nakoupil v obchodě poblíž náměstí zbývající drobnosti na občerstvení (plechovka piva 0,7-0,9 DEM, 1,5 litru pomerančové vody za 0,85 DEM) a prošel se po kempu. Žádného dalšího krajana jsem však nenašel. Asi padesátiletý soused z kempu, který přijel do kempu s velkým Fordem pick-up s obsahem 4700 cm3 si nevěděl moc rady s postavením zahradního přístřešku a tak jsem měl o známost postaráno. Trochu jsem pokecal zhruba se stejně starými Italy nad jejich Intruderem 1400 a ZX7-R. Moc jim angličtina nešla ale aspoň jsem jim trochu poradil s cestou do naší republiky. V podvečer už nastal v kempu pořádný tanec. Každá větší skupinka si přivezla i svou aparaturu hrající do 5 hodin do rána a tak mě to připadalo, jako bych spal u kolotočů.

V pátek ráno jsem ještě vyrazil do města nakoupit zbytek zásob, abych nemusel do obchodu lítat denně a po poledni jsme vyrazili i s mým novým známým na tribuny pokochat se prvními kvalifikacemi. V pátek byla pro mě výhoda v tom, že byly volně přístupné všechny tribuny a tak jsem se mohl v klidu usádlit na tribuně „ Süd A“. Tribuna „Süd B“, na kterou jsem měl svůj lístek, začínala asi 100 před startem a navíc za pletivem, které obě tribuny odděluje. Byla tom opravdu nádhera. Vystřídali se všichni závodníci ve všech kategoriích. Automobilové - Junior Dragster, Public Race, Super Street, Super Gas, Super Comp, Competition Cars, Pro Mod Car, Top Methanol Dragster/Funny Car a samozřejmě že i nejsilnější třída Top Fuel Dragster se svými monstry s motory o obsahu 8160 - 8190 ccm a výkonu přes 5000 koní. Při jejich startu mě až píchalo v uších a přestal jsem se divit, proč používá hodně diváků sluchátka nebo špunty. V automobilových kategoriích se sešlo celkem 152 soutěžících včetně pěti v nejvyšší kategorii. Motocykly soutěžili v kategoriích Super Street Bike (21 sout.) , Modified Harley (10 sout.), Pro Stock Bike (9 sout.), Competittion Bikes (14 sout.), královská třída Super Twin Top Fuel (12 sout.) s cílovými rychlostmi přes 300 km/h a Super Twin Top Gas (23 sout.), která mě zajímá nejvíce. Celkem se tedy na startovní čáru postavilo 89 motocyklů v 6 kategoriích. Z našich závodníků soutěžili ve třídě Pro Stock Bike - Michal Poncza (Yamaha FJ R14, 1348 ccm), Super Twin Top Gas - Václav Hutla (Indian, 1320 ccm) a ve třídě Super Twin Top Fuel - Václav Hutla (Indian, 3000 ccm) a Jaroslav Sulek (1200 ccm). Páteční kvalifikační jízdy končily kolem sedmé hodiny večer. Po návratu do kempu jsem si poklábosil se svým německým sousedem a posléze i jeho synem, který přijel po práci. Samozřejmě, že měl také Forda pick-up. Tentokrát ale s obsahem 4800 ccm a v úpravě pro show. V kabině tři sportovní sedačky včetně sportovních pásů, přídavné blikající světla pod nárazníky, vypolstrovaná a krytá ložná plocha. Nechyběl ani nezbytný airbrush s plameny na přídi vozu. Pozdě večer se ještě postarali o rozruch dva borci s motorkami vlastní výroby. Rám nebyl o moc větší než u pionýra ale vevnitř byl napěchovaný řadový čtyřválec a k tomu široké zadní kolo. Něco jako polodragster. Trošku si tam zagumovali, přestože byla na bráně obrovská cedule se zákazem gumování. Pořadatelé si toho taky nevšímali a kolem půlnoci došlo i na zakázaný ohňostroj.

Sobotní kvalifikace začaly asi s hodinovým zpožděním. Malým vystoupením nás oblažil brazilský kaskadér A.C.Fareas. Hodně diváků z toho bylo nadšených. Speciálně z jízdy po zadním bez držení řidítek i s otáčením při jízdě po zadním i předním kole. Nesleduji teď moc vystoupení našich kaskadérů a nevím jak dalece vyspělo jejich umění ale na jejich vystoupeních jsem viděl více zajímavých prvků. A.C.Fareas měl během závodů vystoupení několik ale pokaždé opakoval jen těch pár prvků, třebaže zajímavých. Možná by naši kluci udělali díru do světa, kdyby poslali pořadatelům nějakou demo kazetu svého umění. Občas se závody zdržely kvůli nějaké drobné kolizi a rozruch do řad diváků přinesl jen pád jezdce při wheelingu (gumování). Mám pocit, že to byl Michelle Lazzareti s Harleyem ve třídě Super Twin Top Gas ale nejsem si tím jistý. Naštěstí se nic vážného nestalo a jezdec se otřepal a pomohl odtlačit havarovaný motocykl do depa. Za příplatek 15,- DEM jsem se mohl do depa taky podívat a stálo to za to. Vidět jak rozebírají motor největších dragstrů po každé jízdě, to se nevidí často. Po každé výměně opotřebených dílů ještě vytáhli dragster před depo, kde ho nastartovali a předběžně odzkoušeli. Byl to rachot, že ani uši nestíhaly a při přehrávání videa jsem zjistil, že se mi od těch vibrací třepala i mechanika a nahrávací hlava kamery. Ve zděných depech byli většinou ti nejlepší a movitější závodníci. Dobré dvě třetiny byly pak u svých dodávek a autobusů na ploše přilehlé k depům. Tam jsem taky potkal Václava Hutlu a jednoho mechanika. Měli ale svých starostí dost, výmluvností moc neoplývali a tak jsem pokračoval ve své obchůzce. Kvalifikace končily po páté hodině večer a po sedmé hodině již začínalo večerní show. Kromě vystoupení A.C.Farease proběhlo představení obřího tahače, na kterém byla umístěna letecká turbína. Ne snad pro pohon vozidla ale pro vysoušení mokré plochy dráhy - prostě takový obří fén. Na malé čtyřkolce s turbínou z helikoptéry se také představil jeden holanďan a nechybělo ani představení rychlostního vozidla PATRIOT s turbínou ze stíhacího letounu. Osvětlenou startovací plochou projely také americké vozidla. Pod historickými kapotami se často vyskytuje soudobý nadupaný motor a nechyběly ani rozkolíbané koráby jakoby vypadlé z videoklipů mexických a černošských raperů. Kolonu uzavíral policejní Ford, ze kterého vyskočili imitátoři hlavních hrdinů kultovního filmu Blues Brothers. Samozřejmě nechyběly ani jízdy pěti dragstrů Top Fuel a ve tmě působily jejich dvoumetrové plameny šlehající z výfuků osmiválce opravdu impozantně. Večerní představení končilo kolem desáté večer a tak nezbylo než se věnovat večernímu kempinkovému životu. Mí němečtí přátelé mě po půlnoci zvali na akci ke svým přátelům. S politováním jsem musel jejich nabídku odmítnout. Po skončení nedělního finále jsem měl v úmyslu vyrazit domů a dojet minimálně za hranice. Potřeboval jsem tedy být alespoň trochu fit.

V neděli ráno se i přes ranní deštík začalo rozjasňovat ale těsně před začátkem závodů začalo pršet. Asi po hodince slabého deštíku opět vysvitlo slunce, ale zahájení finálových jízd se zdrželo a začalo se značným zpožděním. Auta i motocykly ale jezdily na start jeden za druhým a tak se pořadatelům dařilo časové zpoždění stáhnout na minimum. Bohužel byly v neděli unavené nejen stroje ale i jezdci. Množily se drobné kolize, převážně za cílovou čarou. Po každé kolizi musela vyjet četa, která musela dát povrch závodní dráhy opět do perfektního stavu. Co se dařilo pořadatelům stáhnout to opět natáhly nezbytné opravy. Přesto na tento zážitek hned tak nezapomenu. Něco podobného u nás hned tak neuvidíme. Při sobotním rozhovoru s holandskými sousedy jsem se dozvěděl, že se chystají na závody dragstrů do amerického Kansasu. Soutěžit tam má více než 300 automobilových dragstrů a mezi nimi i 60 v královské kategorii Top Fuel. To už musí býr opravdu nářez.

A jak dopadli naši účastníci ? Pro Stock Bike - Michal Poncza měl se svým strojem problémy. V pátečních kvalifikacích zajel čas 10,877 sec. při 145,94 km/h a v sobotu 10,235 sec. při 204,84 km/h. Tyto časy však nestačily na kvalifikaci do nedělního finále. Super Twin Top Gas (má nejoblíbenější kategorie) - Václav Hutla zajel v páteční kvalifikaci čas 9,485 sec. při 221,06 km/h (9.místo z 18 startujících) a v sobotní kvalifikaci čas 9,485 sec. opět při 221,06 km/h (10. místo z 20 účastníků). Nevím sice, jestli je možné aby byly čas i rychlost v obou případech naprosto stejné ale jsou to oficiální výsledky. Těmito časy se probojoval do nedělních finálových jízd. V první vyřazovací jízdě dostal za soupeře Janne Gustavssona, který proti němu zajel čas 8,959 při 228,02 km/h. Navíc ještě došlo k výpadku jeho stroje o čemž vypovídá i zajetý čas 13,679 sec. při 107,97 km/h. Navíc Janne Gustavsson se probojoval až do finále, kde byl poražen Riccardem Gilibertem časem 8,477 sec. při 246,35 km/h. Škoda. Super Twin Top Fuel - J.Sulek se neúčastnil páteční kvalifikace a v sobotu zajel čas 9,691 sec. při 211,45 km/h. Tento čas bohužel nestačil na kvalifikaci do nedělního finále. V.Hutla zajel v pátek čas 9,588 sec. při 209,54 km/h a v sobotu údajně opět stejný výsledek. Nevím jestli je mistr v jízdě pravidelnosti a nebo v tom mají Němci binec. Každopádně se kvalifikoval do nedělního finále, kde však neměl šanci se svým časem 9,569 sec. při 224,02 km/h proti nasazenému Andreasi Karlingovi s časem 7,081 sec. při 298,88 km/h. Asi by to chtělo turbo. V každém případě byla účast Václava Hutly z mého pohledu velice úspěšná a čeští jezdci se na Hockenheimringu určitě neztratili.

Vzhledem k časovým zpožděním jsem musel odejít ze závodiště asi necelou hodinku před koncem finálových jízd. Před sedmou hodinou večer jsem musel vyrazit na cestu zpět. Bohužel nemám příliš dobrou mapu (Tamoil). Benzinky jsou zde uvedeny jen s provozní dobou 24 h. a navíc zdaleka ne všechny. Proto jsem tankoval podle mapy na poslední benzince na mé trase. Během dalších 50 km jsem narazil na tři další a což mě štvalo, protože Intruder se svými 13 l v nádrži a spotřebě kolem 6 litrů není běžec na dlouhé tratě. Má obava se ukázala jako správná a asi 5 km před Rozvadovem mně došel benzín. Ještě štěstí, že bylo tak teplo a mé půlhodinové tlačení do mírného kopečku mně v tričku nemohlo rozházet. Trochu mě překvapil jediný motorkář, který mě během mého náročného výkonu předjel bez povšimnutí. Nakonec mně zastavil jeden starší Ital se svými dvěma přáteli. Vracel se ke mně z dálničního výjezdu a prodal mně 4 litry benzínu z kanystru za cenu nižší než na české benzince. Říkal, že má doma taky motorku a že tyhle situace zná. No ještě že tak. Za Rozvadovem jsem ihned natankoval a pokračoval dál. Před Plzní mně trochu zpomalila kolona způsobená velice ošklivou havárií. Při průjezdu Plzní jsem však zjistil, že v opačném směru je kolona podstatně delší a tak jsem mohl mluvit opět o štěstí. Asi 130 km před Brnem jsem již začal vidět značky dvojmo a tak jsem raději zastavil na odpočívadle, lehl si na lavičku pod spacák a usnul. No, přilbu jsem si ještě stihnul sundat. Po šesté ráno jsem už pokračoval dál a potkával kvanta motorkářů, kteří se vraceli z víkendové GP v Brně. Počasí bylo stále nádherné a tak jsem si to užil.

Jen malý dovětek k fotografiím. Když jsem po návratu ze závodů zaslal do redakce časopisu Motocykl svou reportáž, byl Radim Zelinger strašně žhavý a chtěl po mně fotografie, aby mohli vše uveřejnit. Poslal jsem je s požadovaným dovětkem, že chci fotografie vrátit. Má reportáž nevyšla a mé e-mailové výzvy Radimovi zůstaly bez odpovědi i bez jakékoliv reakce. Teprve po dvou letech se mně fotografie vrátily bez jediného slova a zabalené v půovdním obalu ??!! SMUTNÉ. Takže tady je alespoň malý výběr z mých fotografií.

Pick-up německého souseda  Motorkáři a wheelie v kempu  Trike Boss Hoss  Super Twin Top Gas / Top fuel, 1.320 cm3 - Václav Hutla  Super Twin Top Gas, 2.060 cm3 - Ari Kosonen  Super Twin Top Gas, 2.460 cm3 - Stefano Vellani  Super Twin Top Gas, 1.900 cm3 - Axel Seifert  Super Twin Top Fuel, 2.600 cm3 - Tony Pels  Tony Pels - wheelie před startem  Super street car  Start P.Wackera  Havarovaný dragster Hawaiin Tropic  Němci a šprcky :-)  Nejsilnější dragstery - TOP FUEL DRAGSTER