54. FIM Rallye Ville d´Epernay 22.-24.7.1999 (Francie)

Mototuristická FIM Rallye je nejvýznamnějším mototuristické setkání, jejíž pořádání zádává mezinárodní motocyklová federace F.I.M. každým rokem jiné národní motocyklové federaci. Nejedná se o akci masovou co do počtu účastníků ale o akci, na níž se setkávají organizovaní mototuristé ze všech států Evropy a občas i Afriky a Ameriky. Samotné setkání (organizovaný program) probíhá oficiálně od čtvrtku do soboty, avšak organizátor vždy připravuje program již od počátku týdne, kdy se účastníci začínají sjíždět do místa konání. Tohoto setkání se mohou účastnit pouze členové národních motocyklových federací. Přihlášky na setkání musí federace odeslat organizátorovi již čtyři měsíce před konáním akce, což znamená i trochu nepříjemnou věc - zaplatit nemalý poplatek za účast v dost velkém předstihu. V poplatku je zahrnuto ubytování ve stanech, tři jídla po dobu třech dnů + dvě svačiny, účast na programu (ČT,PÁ,SO) a upomínkové předměty. Já jsem musel zaplatit 6.500,- Kč poplatek a 600,- Kč za mezinárodní licenci ČMF - České motocyklové federace.

PROGRAM FIM RALLYE:
Pondělí 19.7.99 - zahájení FIM Rallye, otevření campu pro účastníky.
Úterý 20.7.99 - celodenní návštěva pařížského Disneylandu (za příplatek).
Středa 21.7.99 - celodenní návštěva Paříže s průvodcem (za příplatek).
Čtvrtek 22.7.99 - oficiální uvítací ceremonie, večer hudební program.
Pátek 23.7.99 - návštěva podniků vyrábějících šampaňské, vinných sklípků a katedrály Notre-Dame v Remeši (Rheims), večer hudební program.
Sobota 24.7.99 - paráda národů, večer hudební program s vyhlášením výsledků a předáním cen.
Neděle 25.7.99 - ukončení FIM Rallye, odjezd účástníků.

Neděle 18.7.1999
Ráno vyjíždím do Stříbra (480 km), kde se mám potkat s ostatními členy výpravy. V Olomouci jsem tankoval a teprve po zaplacení jsem si všiml, že na čtyřproudé silnici v protisměru je vedele dělícího pruhu vyvalená mašina a u sanitky sedí na zemi kluk, kterému zrovna zkouší doktorka jestli nemá zlomené žebra. Pak jej nakládají na nosítka a odvážejí pryč. Nevím jak se stalo a kdo za to mohl, ale není to zrovna příjemné zahájení cesty. Zastavil jsem se ve veterán muzeu v Chotusicích u Čáslavi. Je tam mnoho motocyklů, dvě nádherné přestavby starých Harleyů a hromada starých restaurovaných i nerestaurovaných aut. Do Stříbra se dostávám k večeru a opět na mě čeká nemilé setkání s totálně zmrzačenou silničkou. Při cestě do kempu jsem ji viděl opřenou o sloup a v poslední chvíli jsem i zahlédl kluka jak sedí v příkopě a telefonuje z mobilu. V kempu jsem zaplatil ubytování a vrátil jsem se zpátky. Motorkář byl v pořádku ale motorka našrot. Vyjížděl po hlavní silnici ze Stříbra a němec se začal se svým autem otáčet na silnici. Protože se mu nemohl vyhnout, tak to položil a zachránil si krk. Kvůli nádhernému počasí nechal kombinézu ve skříni a z Prahy vyjel jen v džínách a bundě, takže byl trochu odřený a nějaká modřiny by se taky našla. Mašina na tom byla hůř, vidle v prdeli, plasty taky, proražená hlava válců a další drobnosti jak bývá při takové příležitosti zvykem. V průběhu večera jsme se téměř všichni scukli v přilehlé hospůdce a zhruba domluvili průběh cesty. Rozdělili jsme se na skupinu "rychlíků" (po dálnici 140 km/h a více), pak "normálů" (90-110 km/h) a nakonec "pomalých" (Dandy 50, Jawa 175 a stará 250). Nejede se až do Epernay ale budeme spát v campu poblíž města Landau. Kvůli motorkářům se slabšíma motorkama, kteří nemůžou jet v Německu po dálnici a tak daleko by to prostě nestihli. Jak jsem později zjistil, není to příliš šťastný způsob cestování a příště bych jel raději sólo než takhle. Ujet od rána do večera 400-500 km je podle mě trochu málo.

Pondělí 19.7.1999
Vyjíždíme po deváté hodině ráno. Na hranicích čekáme na "pomalé", aby celníci propustili do Němnecka doprovodná vozidla plné plechovek s pivem, stanů a spacáků. Všechno proběhlo hladce a pokračujeme dál. Po chvíli přijíždíme na dálnici a jedeme tak, jak jsem si to nepředstavoval. Kvůli různě objemným nádržím a různé spotřebě se často zastavuje na tankování a hlavně plno lidí mezitím začíná svačit a kouřit, takže se pauzy na tankování neúměrně protahují. V druhé půlce cesty jsme na benzínce zastavili na delší dobu, protože se k nám blížila bouřka a podle zpráv přijíždějícíh tam padají kroupy jako fazole. Zastihla nás rovněž zpráva, že u skupiny pomalých, jedoucích souběžně s dálnicí došlo k nějaké nehodě a tak nás opouští dodávka s vlekem a jede nakládat nepojízdnou Dandy 50. Jak jsme se později v kempu dozvěděli, Zdeňce ze Svitav, která měla zapůjčeno motorku od klubu ČMF, vběhl pod přední kolo pes. Naštěstí neměla nic zlomeného a odnesla to pouze odřeninami a spáleninami na ruce a noze. I když i tohle muselo být dost bolestivé a nepříjemné. Zdeňka se ale tvářila líp než někteří motorkáři a stále tvrdila, že to nebolí, že to nic není. Prostě holka do nepohody. Po malém bloudění na sjezdu z dálnice jsme v podvečer koněčně dorazili do campu. Jindy bych za stejnou dobu urazil 800-900 km a takhle to bylo něco přes polovinu. Never more. Velice jsem si porozuměl s Vlastou a Zdeňkem Havlíčkovými ze Svitav a jejich kamarády Zdeňkou a Michalem. Zdeněk je bývalý závoďák a má se svou ženou ve Svitavách pneuservis s motoshopem. Zdeňce, která byla z bouračky nešťastná jsem alespoň slíbil, že ji vezmu jako spolujezdce, protože z cesty v doprovodném autě byla na infarkt, když ji tak toužebně očekávaná cesta na mašině (ne vlastní vinou) nevyšla. A Michal jel na stařičké Jawce 250, za kterou mu nabízel němec ve francouzském campu 2.000,- DEM. Michal však odolal a svoji lásku neprodal i když pošilhává po něčem silnějším. Německý camp celkem ušel až ny ty komáry, kterých bylo díky sousedícímu kalnému rybníčku víc než dost.

Úterý 20.7.1999
Opět vyjíždíme po deváté hodině a fofrem balíme, protože začalo pršet. K francouzským hranicím se dostáváme po okresních cestách sérií tunelů. Za pěkného počasí by to byla pěkná cesta ale v tomhle počasí nic moc. V každém tunelu se mi tak orosí brýle, že ztěží vidím koncové světlo motorky, která jede přede mnou. Zdeňka prozatím ještě pokračuje v doprovodném autě kvůli počasí ale za francouzskýma hranicema (ty už nikdo díky EU nehlídá) se počasí naštěstí umoudřilo a tak jede se mnou. Skutečně výborná spolujezdkyně, která nemá tendenci vás v každé zatáčce sundat díky opačnému náklonu a člověk ani neví, že s sebou někoho veze. Ve Francii se snažíme jet mimo dálnice i když jednou jsme přes ni museli přejet a stál nás ten kilometr 6 Fr (36,- Kč). Kvůli pomalému tempu "normálů" jsme se se Zdeňkem přidali k "rychlíkům" a v pozdním odpoledni dorazili do Epernay. Protože Zdeněk Doubek jel s "pomalýma" a měl u sebe všechny potvrzené přihlášky, čekali jsme skoro dvě hodiny na jejich příjezd. Pak už jsme se mohli zaregistrovat a odjet se ubytovat do campu, kam jsme dorazili po osmé hodině večer. Jediné místo jsme našli na malém poloostrůvku, z jehož jedné strany byla malá laguna a z druhé řeka. Původní strach z komárů se ukázal jako neoopodstatněný ale našla se další chybička. Do druhého dne měla většina lidí plný stan mravenců. Nějak moc nekousali a tak se to dalo vydržet. Trochu jsme si pokecali a odlehčili ze zásob plechů Radegastu.

Středa 21.7.1999
Snídaně se začala vydávat od půl osmé a na osmou hodinu už byl naplánovaný odjezd autobusy na prohlídku Paříže. Na prohlídku neodjel pan Holub, který jako důchodce nemá zbytečných 800,- Kč jako příplatek a já, protože mně nepřipadá normální jet 1400 km na mašině a pak se vozit autobusem. Místo toho jsem kolem deváté vyrazil na malou projížďku po okolí. Prohlídl jsem si prodejnu Hondy v Epernay a obrovský komplex prodejen Harley-Davidson, BMW a Suzuki, na který jsem náhodou narazil v Remeši (Rheims). Tolik motorek má na skladě v naší republice snad jen výhradní dovozce. A to je asi zbytečné mluvit o množství oblečení a dalších doplňků na motorky. Je vidět, že jsou na západě motorky skutečně lepší kšeft než u nás. Jinak okolí Epernay a cestování po něm je velice zajímavé. Malebné vesničky, lesy, pole a vinice přes které se táhnou silnice v celkem obstojném stavu, to je něco, co člověka na mašině potěší. Nahrkal jsem něco přes 150 km a koupil panu Holubovi cigára. Jinak pěkná pálka, za jednu krabičku kolem 100,- Kč. Zastavil jsem se i v Remeši a prohlídl si katedrálu a pár obchůdků. Vrátil jsem se do campu kolem čtvrté odpoledne a asi hodinku po mně přijeli i ostatní. Prohlídka Paříže se jim líbila, i když česká průvodkyně žijící 14 let ve Francii toho o Paříži moc nevěděla. Všichni tvrdili, že by na motorce do Paříže nejeli, protože takový blázinec ještě nezažili. Pražská dopravní situace je proti tomu vesnický provoz. Večer jsme pokecali u plechovek Radegastu. Většina šla spát ještě před půlnocí a jen pár vytrvalců vydrželo u tvrdého půllitru o něco déle.

Čtvrtek 22.7.1999
Ráno jsme vstávali v poklidu. Dnes měl být uvítací ceremoniál. Jednotlivé státy postupně projíždějí městem směrem na náměstí, kde je oficiálně uvítají představitelé motocyklové federace i města. Protože jsme podle francouzského přepisu názvu našeho státu až na konci abecedy, přijde na nás řada až v 15.00. Nebýt brzké snídaně (7.30-8.30) spali bychom určitě dýl. Protože bylo dost času, zavedl jsem Petra Hofmana do prodejny Hondy, aby se mohl podívat na ceny zadních plášťů. Jeho byla sjetá skoro na plátno. Vycházi to stejně jako u nás ale Petrovi se nechtělo utrácet a tak to nakonec vzdal a dojel domů na plátně. Se Zdeňkem a Vlastou jsme ještě zajeli do obchodu na nějaké drobnosti k jídlu a zároveň do karosárny, kde si Zdeněk nechal svařit podomácku vyrobený držák na kufry, který mu cestou povolil. Ochotní francouzi nám pomohli a ani za to nic nechtěli. Tak jsme jim dali alespoň dva plechy Radegastu a nějaké samolepky. Po poledním obědě jsme vyrazili na uvítání. Když jsem to spočítal dodatečně na fotce, bylo nás téměř padesát včetně 8 členného doprovodu. Člen francouzského motoklubu z Epernay nás provedl po městě na seřadiště, odkud jsme po chvíli focení vyrazili na náměstí. Při příjezdu nás uvítali hymnou. Tentokrát to nespletli jako před dvěma lety v Polsku, kde zahráli hymnu slovenskou a nakonec zjistili, že českou nemají vůbec. Náměstí už bylo plné motorek. Podle toho, co jsem viděl nechápu, kde berou pořadatelé našich srazů ty šílené údaje o množství účastníků. Tady jich bylo 2.500 a motorek minimálně jednou tolik než například na srazu v Sekeřicích, kde mělo být údajně 4.000 lidí. Motorky tu stály od skůtrů až po nejnovější Hayabushu. Bylo tu k vidění i několik motorkářek na silných mašinách, dětí v sajdách, zajímavých přestaveb streetfightrů i chopperů a dokonce jeden švédský bike s dieslovým motorem z nějakého stroje, s umělohmotným kanystrem místo nádrže a volně položeným molitanem místo sedačky. Nechápu jak tenhle člověk projel přes všechny hranice. Asi přes les. Po zaparkování motorek jsme byli nasměrování k výdeji příjezdového občerstvení, upomínkových předmětů a inzertních publikací na příští FIM Rallye, která se koná ve Švýcarsku. Podle publikace je tam opravdu nádherné prostředí. K večeru jsme se vrátili zpět a vydali se k obrovskému šapitó, kde byl výdej večeře a připravené pódium na večerní program. Samozřejmě kdo jiný než Češi se opět postarali o pěkný rozruch. Jeden z mlaďochů vzal naši velkou vlajku, vylezl na stožár asi 4 metry vysoko a vlajku tam upevnil, aby ostatní češi viděli, kde vlastně sedíme. Samozřejmě, že po chvilce ho následovaly ostatní státy, ktaré za obrovské nevole pořadatelů udělali totéž a pokud možno ještě výš. Tento výkon dovršil nějaký dán nebo belgičan (už si nepamatuju jakou to měl vlastně vlajku), který přes otvor ve střeše prolezl po stožáru až nahoru, odkud přecházel mezi jednotlivými stožáry a postupně se vyklonil a mával vlajkou. Na pořadatele to už byo asi příliš, protože okamžitě ukončili hudební produkci a vyzývali toho šílence aby slezl. Ten je neposlouchal a my jsme viděli na plachtě jen šlápoty, jak přechází od stožáru ke stožáru. Každý čekal, kdy se pod ním plachta protrhne a on sletí z deseti metrů na zem. Moc by z něho asi nezbylo. Mezitím vylezla na stožár jedna slovenka, která posunula jejich vlajku ještě výše. Hned u ní byli pořadatelé a jak slezla dolů tak si ji odvedli. Mezitím vylezl na sloup i náš mlaďoch a naši vlajku raději sundal. Následovalo ho pak několik dalších států a zbytek zůstal viset. Tohle čekání se nelíbilo většině účastníků. Neschopnost pořadatelů poradit s jedním opičákem přenášeli na ostatní účastníky a tímhle postupem si moc dobré jméno neudělali. Mezitím se podařilo opičákovi slézt po plachtě dolů a utéct pořadatelům. Hudba tak mohla pkračovat a bavili jsme se až do půlnoci.

Pátek 23.7.1999
Při ranním vstáváni jsme uviděli dva francouzské policisty, jak prochází s nějakým civilem celým campem a někoho hledají. Nejspíš měli zájem o opičáka z předchozího večera. Ani nevím jestli ho nakonec našli. Protože bylo opravdu hodně zamračeno, nechal jsem se ukecat a místo na motorce jsem jel s ostatníma na exkurzi autobusem. Opět chyba. Je to prostě otrava. I kdyby se nevyčasilo, měl jsem s sebou pláštěnku a byla by to určitě větší zábava. Zdeněk s Vlastou mi dali za pravdu a příště by jeli taky na mašině. Projeli jsme autobusem po okolí Epernay, zastavili jsme se na prohlídku vinic a z dálky jsme se mohli podívat na zámeček, který je jako většina ostatních ve Francii v soukromém vlastnictví a tedy nepřístupný. Potom jsme vyrazili do největšího podniku, který vyrábí šampaňské Moët-Chandon. Takové množství lahví pohromadě jsem ještě neviděl. Obrovsky členitý sklep, kde v každé kóji bylo naskládáno mezi 5.000 - 70.000 !!! lahvemi šampáňa. Po prohlídce a degustaci jsme se vydali do oblasti, kde roste druh stromů, který se pouze v této oblasti plazí a proplétá po zemi. Po prohlídce měly být vydávana svačina. Výdej francouzi opět nezvládli. Vydával ji jeden chlap z auta podobného skříňové Avii a tak výdej skončil téměř po dvou hodinách v naprosto nepřehledné mačkanici. Odtud se autobusy rozjely každý do jiné rodinné šampaňárny, kde jsme obdrželi po lahvi pravého šampaňského. Jak nám tvrdili i dříve, jediné pravé šampaňské je právě z oblasti kolem Epernay. Všechno ostatní jsou plagiáty. Pak jsme ještě vyjeli na prohlídku mně již známé katedrály v Remeši. Zpátky jsme dorazili kolem páté odpoledne. Večer opět pokračoval hudební program. Opět hrála kapela se dvěma zpěváky a pěti zpěvačkami, které spíše dělaly křoví (velice hezké křoví), hrající převzaté písničky. Koncem večera došlo i na Deep Purple a AC/DC. Jako obvykle to byli opět češi, kteří se postarali o rozruch. Mlaďoši sbírali opuštěné láhve s minerálkou a návzájem se polívali. Cizincům se samozřejmě nejvíc líbily naše polité holky.

Sobota 24.7.1999
Ráno bylo opět těžké vstávání na snídani. Nakonec se to všem podařilo a v devět hodin jsme se začali shromažďovat na parádu národů. Seřazování nám trvalo více než hodinu. Projeli jsme kolem Epernay a vraceli se opět na námi známé náměstí. Kde zůstavaly naše motorky na prohlídku. Po půl hodince jsme se zbalili a zdrhli do kempu. Po obědě jsme se vypravili s Petrem, Vlastou a Zdeňkem na malou projíždku po okolí a do prodejny Yamahy, kde nás zajímala hlavně nová XJ 1300. Večer byla slavnostní večeře, která se zase francouzům moc nepovedla. Po hodinovém čekání na vstup s přidělením nápojů jsme čekali do deseti hodin na večeři. Pak bylo slavnostní ukončení Rallye, při kterém se vyhlašovaly výsledky, zástupci jednotlivých států přebírali odměny. Hudební program zajišťovala opět stejná skupina ale až kolem půlnoci. Protože jsme chtěli brzy vyjet domů, šli jsme se Zdeňkem a Vlastou spát brzy po půlnoci.

Neděle 25.7.1999
Vstávali jsme už v sedm hodin, rychle se nabalili a vyrazili i s motorkama na snídani. Ostatní šli na snídaní, po které si chtěli teprve sbalit stany. Před náma vyjel pouze pan Beránek, který jezdí vzhledem ke své výšce na skútru. Do Francie přijel rovnou z Itálie. Kdyby každý motorkář najezdil za rok a na silné motorce tolik kilometrů jako tenhle důchodce, tak je frajer. Z campu jsem odjížděl se Zdeňkem a Vlastou kolem 9 hodiny. Kousek za Epernay nás předjeli "rychlí". Tentokrát ale skutečně valili kolem 160 km/h a tak jsme si jeli dál svým tempem. Vzhledem k šíleně značené objížďce v Metzu jsme bloudili po městě zhruba 3/4 hodiny. Nakonec jsme se dostali na správnou výpadovku a jeli pořád dál. Jediné zastávky jsme dělali na benzínkách a jednu větší kolem 4 hodiny večer na jídlo, když jsme předtím udělali malou zastávku ve velkém museu v německém Sinsheimu. Opravdu každému doporučuji jeho návštěvu. Protože jsme tam přijeli později, podívali jsme se jen na vystavené exponáty na volném prostranství. Kdo chce více informací musí zkusit jejich webovou stránku na http://www.technik-museum.de.
Nakonec jsme se rozhodli pokračovat až do České republiky. Kolem deváté večer zalezlo slunko a začalo být opravdu zima. Kolem jedenácté jsme příjížděli na hranice a Vlasta se klepala kosou. Nadávala Zdeňkovi, že jí říkal, že budeme ve Stříbře do desáté večer. Byla to opravdu krizovka. Aby jsme ji uklidnili, tak jsme to brali s žertem, ale moc jí to nepomohlo. Nezbylo nám nic jiného než jet kolem 150 km/h, abychom naší Vlastičce zajistili včasnou teplou koupel. Kolem půl dvanácté v noci jsme byli v campu a nafasovali jsme klíče od chatky. Vlasta zářila štěstím. V chatkách už byl i Zdeněk Rainer s Hanče na Suzuki 600, kterou testuje pro ČMN. Hanče je taky případ sám pro sebe. Aby mohla se Zdeňkem jezdit i přes své občasné bolesti v zádech (není jí už 20), tak si s sebou veze prášky. Když jí to chytne, tak si je vezme a jede se dál. Dobrý nadšenec. Po večeři jsme lehli do postele a všichni jsme spali jako špalky během minuty.

Pondělí 26.7.1999
Ráno vstáváme až po deváté. Zdeněk Rainer odjíždí s Hanče asi hodinku před námi. Teď už jedeme v klidu. Za Prahou Zdeněk neodhadl vzdálenost k benzince a já jsem k ní dojel s poslední deci benzínu v nádrži. Nádrž je na 13 litrů a já čepoval 13,4 l. Asi jsem jel už na výpary. Cestou jsem se zastavil u Zdeňka v prodejně. Má pneuservis a motoshop ve Svitavách. Co se týče znalostí pneumatik a motorek vůbec je to správný člověk na správném místě. Však je to bývalý závoďák. Opravdu Vám všem doporučuji (telefon: 0461/22613). Pneuservis má na všechno - od motorek přes lité kola na auta až po traktory.

Fotografie Michala Rulíška:

Výsledky podle počtu účastníků: (započítávají se pouze jezdci !!)

Pořadí	Federace	Stát	Účastníků
1.	Sveriges Motorcyklisters Centralorganisation	Švédsko	413
2.	Federazione Motocicistica Italia	Itálie	255
3.	Deutscher Motorsport Bund	Německo	227
4.	Suomen Moottoriliitto r.y.	Finsko	210
5.	Norsk Motorcykkel Union	Norsko	209
6.	Fédération Motorcycliste Suisse	Švýcarsko	192
7.	Auto-cycle Union	Anglie	165
8.	Denmarks Motor Union	Dánsko	104
9.	Oesterreichischer Automobil-Motorrad- u.Touring club	Rakousko	75
10.	Koninklijke Nederlandse Motorrijders Vereniging	Holandsko	72
11.	Real Federacion Motociclista Espanola	Španělsko	54
12.	Czech Motorcycle Federation	Česko	48
13.	Federation Motocycliste de Belgique	Belgie	47
14.	Avto Moto Sojuz na Makedonija	Makedonie	40
15.	Avto-Moto Zveza Slovenije	Slovinsko	39
16.	Fédération Motocylciste Nationale de la Principauté de Monaco	Monako	26
17.	Hrvatski Motociklisticki Savez	Chorvatsko	16
18.	Slovenska Motocyklova Federacia	Slovensko	15
19.	Hungaria Motorcycle Sport Federation	Maďarsko	14
20.	Polski Zwiazek Motorowy	Polsko	12
21.	Automobile et Touring-Club de Grece	Řecko	10
22.	Motor Union du Grand Duche de Luxemburg	Lucembursko	8
23.	Motor cycle Union of Ireland	Irsko	8
24.	American Motorcycling Association	USA	5
25.	Estonia Motorcycling federation	Estonsko	5
26.	Motorcycle Federation of Russia	Rusko	5
27.	Federacio Motociclista d´Andorra	Andora	4
28.	Association Moto-Club de la Marsa	Tunisko	3
29.	Canadian Motorcycle Association	Kanada	2
30.	DIVERS	Francie	1
-	Celkem účastníků	-	2.284

Výsledky podle celkově získaných bodů

Pořadí	Federace	Stát	Bodů
1.	Sveriges Motorcyklisters Centralorganisation	Švédsko	489669
2.	Suomen Moottoriliitto r.y.	Finsko	393244
3.	Norsk Motorcykkel Union	Norsko	318277
4.	Federazione Motocicistica Italia	Itálie	193930
5.	Deutscher Motorsport Bund	Německo	129115
6.	Denmarks Motor Union	Dánsko	87265
7.	Auto-cycle Union	Anglie	79135
8.	Fédération Motorcycliste Suisse	Švýcarsko	66482
9.	Oesterreichischer Automobil-Motorrad- u.Touring club	Rakousko	59800
10.	Avto Moto Sojuz na Makedonija	Makedonie	58920
11.	Real Federacion Motociclista Espanola	Španělsko	48731
12.	Czech Motorcycle Federation	Česko	34711
13.	Koninklijke Nederlandse Motorrijders Vereniging	Holandsko	30610
14.	Avto-Moto Zveza Slovenije	Slovinsko	28290
15.	Automobile et Touring-Club de Grece	Řecko	19200
16.	Slovenska Motocyklova Federacia	Slovensko	16660
17.	Fédération Motocylciste Nationale de la Principauté de Monaco	Monako	16065
18.	Federation Motocycliste de Belgique	Belgie	13042
19.	Polski Zwiazek Motorowy	Polsko	12600
20.	Hrvatski Motociklisticki Savez	Chorvatsko	12100
21.	Hungaria Motorcycle Sport Federation	Maďarsko	11260
22.	Motorcycle Federation of Russia	Rusko	9290
23.	American Motorcycling Association	USA	8400
24.	Estonia Motorcycling federation	Estonsko	7320
25.	Motor cycle Union of Ireland	Irsko	5550
26.	Federacio Motociclista d´Andorra	Andora	2729
27.	Motor Union du Grand Duche de Luxemburg	Lucembursko	948

Výsledky hodnocení účastníků do 21 let

Pořadí	Federace	Stát	Účastníků
1.	Czech Motorcycle Federation	Česko	7
2.	Slovenska Motocyklova Federacia	Slovensko	6
3.	Deutscher Motorsport Bund	Německo	3
4.	Suomen Moottoriliitto r.y.	Finsko	2
5.	Polski Zwiazek Motorowy	Polsko	1
6.	Norsk Motorcykkel Union	Norsko	1
7.	Fédération Motorcycliste Suisse	Švýcarsko	1
8.	Federation Motocycliste de Belgique	Belgie	1
9.	Denmarks Motor Union	Dánsko	1

Výsledky hodnocení účastníků na motocyklech od 125 do 250 ccm

Pořadí	Federace	Stát	Účastníků
1.	Slovenska Motocyklova Federacia	Slovensko	9
2.	Deutscher Motorsport Bund	Německo	8
3.	Czech Motorcycle Federation	Česko	7
4.	Federazione Motocicistica Italia	Itálie	7
5.	Suomen Moottoriliitto r.y.	Finsko	5
6.	Avto-Moto Zveza Slovenije	Slovinsko	2
7.	Avto Moto Sojuz na Makedonija	Makedonie	2
8.	Federation Motocycliste de Belgique	Belgie	2
9.	Norsk Motorcykkel Union	Norsko	1
10.	Auto-cycle Union	Anglie	1
11.	Real Federacion Motociclista Espanola	Španělsko	1
12.	Oesterreichischer Automobil-Motorrad- u.Touring club	Rakousko	1

Výsledky hodnocení účastníků na motocyklech do 50 ccm

Pořadí	Federace	Stát	Účastníků
1.	Deutscher Motorsport Bund	Německo	11
2.	Czech Motorcycle Federation	Česko	3