INTERMOT Mnichov 16.-20.září 1998

Cesta do Mnichova neměla chybu. Po výměně otevřených výfuků za originály mě nešlo skoro řadit. Díky ledabylé uspěchané opravě mně začal ukapávat za Brnem olej přes uvolněné gufero. Spálil jsem si o výfuk bundu až na podšívku. 2,5 hodiny za tmy jsme jeli za průtrže mračen až do kempu. Hodinu jsme tam čekali, než jsme (naštěstí) sehnali šéfa kempu. Milan ráno zjistil, že zapomněl pas doma. Při nekonečném čekání na vlakovou poštu jsme zapařili a utratili za jeden večer víc než jindy za týden. Milanovi došel benzín. Když jsem mu pro něj jel, stihl jsem i nemalý průser s policajtama, který mě nakonec vyšel na pěkný balík. Díky zdržení jsme samozřejmě nestihli plánovaný koncert Status Quo. A aby nám nebylo cestou zpátky smutno, Milanovi došel u Brna znova benzín a já jsem mu pro něj nemohl dojet benzín, protože mně při rozjezdu prasklo táhlo na řazení (důsledek ledabylé opravy ze začátku cesty). Tolik legrace najednou jsem na žádné cestě ještě nezažil.

Do kempu na výstavišti jsme dorazili po osmé večer. Na koncert Status Quo by to už nevyšlo a tak jsme se alespoň utábořili. Rozdělat stan na původním parkovišti, které bylo spíš ze šutrů než z hlíny nebylo zrovna lehké. Milan navíc zjistil, že vypůjčený spacák má pokažený zip a tak až do pondělka mrznul a trpěl každou noc až do rána. Mezitím jsme potkali pár známých i neznámých od nás. Na výstavu dojela i Lenka z Rožnova na Jawě 350 (předtím jsem ani nevěděl, že tahle holka jezdí) a z Čech starý známý Zdeněk i s přítelkyní na DANDY 50 !!!!!, kterému navíc ještě v Čechách prasklo spojkové lanko a tak jel bez spojky. Milan si chtěl se všema připít na dojez do cíle a tak nám dal vybrat co chceme z jeho užitečných zásob, které mu nabalila manželka - vodku nebo ferneta. Vyhrála to vodka a tak Milan tahal první flašku. Byl to ale rum. Tak zkusil ještě druhou a byl to taky rum. Když už se má něco srát tak alespoň pořád. Ale hlavně že to teče.

Sobotní a nedělní návštěva výstavy byla prostě špica věc. Sedm obrovských hal narvaných motorkama a doplňkama. První den jsme prolezli poctivě tři haly. Protože už Milan nestíhal šoupat nohama, museli jsme toho nechat. Odpoledne jsme se projeli po Mnichově a na benzince koupili pár plecháčů piva (Radegast to nebyl). V kempu bylo totiž všechno dvakrát dražší. Po skvělé pařbě jsem ulehnul jako první. Vím přesně, kdy šel Milan spát. V polorozpadlém spacáku tak drkotal zubama, že se to nedalo přehlédnout a ani moje karimatka mu nepomohla. Jó, spát na šutrech není žádná prdel. Druhý den jsme museli stihnout projít zbylé čtyři haly, a tak jsme si museli vybírat podle plánku, kam vlastně půjdeme. Vyhrály to samozřejmě doplňky a úpravy chopperů. Mrkli jsme i na Honda show, které nemělo v délce ani kvalitě konkurenci. Reprodukovanou hudbu doplňoval bubeník a dlouhonohé krasavice pobíhaly kolem motorek jen na ně skočit. Hádejte komu se tam chtělo na koho skákat?

Pondělní cestu jsme zvládli v jednom zátahu a kromě dvouhodinového brněnského extempóre, z kterého nám pomohli Žlutí ANDĚLÉ šlo všechno jako po másle.

Jeden z vystavovatelů - italský úpravce Deprettomoto a jeho úpravy. Tentokrát Honda Shadow VT600 !!!,

  Deprettomoto :
  Suzuki Marauder 800.

 Deprettomoto :
 Moto Guzzi California.