Niepolomice (Polsko) 25.-27.6.1999
Polské doláre:
Do Polska jsem vyrazil jen s Ivošem v sobotu ráno. Zdrželi jsme se v Ostravě, kde si musel Ivoš
vyřídit zelenou kartu na motorku a přitom jsme si pro jistotu vyřídili připojištění. Člověk nikdy
neví co se cestou vysmolí. Přes hranice to šlo jako po másle. Cesty v Polsku nejsou nic moc. Díry
a vyboulené záplaty jsou samozřejmostí. Na druhou stranu jsou cesty zajímavější díky své nejednotvárnosti.
Další problém na který je možné narazit jsou radarové kontroly. Polští policajti nepoužívají radary
v autech ale radarové pistole. Nenápadně vykouknou zpoza stromu a už tě mají. Před dvěma lety
jsem tak platil za překročení rychlosti při jízdě autem. Pozvánka na sraz švýcarských Rebels of Road:
Do Krakowa jsme dorazili za stálého a slunného počasí. Na začátku města jsme potkali polskou dvojici
na cesťáku, se kterýma jsme se domluvili na společné cestě. V nedalekých Niepolomicích sice ještě
nikdy nebyli ale přece jen byli místní a lépe se vyznali. Pár kilometrů za Krakowem si nebyli jistí
ani oni a tak jsme zastavili. Dojely nás dva sporťáky, které nás dovedly až do Niepolomic. Nevím
jak ti poláci odhadnou, kde číhají policajti, ale naši známí to asi ví. Jeli jsme přes vesnice
120-kou a to by jsme asi zaplatili pěkné háky. Do Niepolomic jsme dorazili před polednem. Je to
takové menší městečko na jehož náměstíčku už byly rozestavěné motorky. Policajti právě rozhlašovali,
že se mají všichni individuálně projít po obchodech a individuálně dopravit zpět do kempu. Prošli
jsme kolem všech sériovek i přestaveb a protože umím trochu polsky, zeptali jsme se i na camp, ve
kterém se sraz koná (nebyl ani 1 km za městem).
U brány nás přivítali bikeři se znakem Rebels of Road - MC jako pořadatelé srazu. Chtěli jsme se
domluvit na slevě ze vstupného, protože jsme se chtěli ještě večer vracet zpět. Bohužel jsme
zaplatili plné vstupné 30,- Pzl (300,- Kč). Za to jsme alespoň dostali opravdu nádherný odznak ve
tvaru motoru H-D. Kousek za vstupní branou byl ohraničený plácek se stánky s občerstvením, tetováním,
stříbrnými prsteny a naušnicemi, koženými doplňky, přilbami, příslušenstvím a pódiem pro kapelu.
Nechyběl ani zastřešený prostor na sezení. Zajímavý byl i způsob placení. Ve směnárně jsme si museli
vyměnit zloté za "Rebelské" dollary (1 dollar=1 Pzl). Zpět se nevyměňovalo. Cenové relace byly různé.
Zatímco stříbrné věci a kuře vyšlo skoro levněji, pivo vyšlo Carlsberg 40,- Kč a polské za 30,- Kč.
Ubytování bylo ve stanech nebo v 7-8 chatkách. Motorky všech značek a různých přestaveb včetně tříkolek
a polských motocyklů Junak s motorem pravděpodobně licence BMW boxer (něco jako Dněpr).
Jediní cizinci jsme byli my a švýcarští Rebels of Road - MC, asi mateřský klub pořadatele. Co se týká barev, na
srazu jsem viděl jak znaky MC tak znaky bez označení MC a nějakých úletů kvůli barvám jsem si nevšiml.
Na druhou stranu je fakt, že žádný polský klub neusiluje o přijetí k Hell´s Angels ani není jeho
členem.
Co do počtu účastníků to nebyl velký sraz, spíše menší. Odpoledne se konaly soutěže v jízdě pomalosti,
válení sudů a v pití piva a to dost svérázným způsobem. Soutěžilo se ve dvojicích s vyřazovacím
systémem. V prvním kole se u prázdné bečky od oleje Penzoil vypilo jedno pivo, pak na skatebordu
po břiše nebo na kolenou dojeli soutěžící k druhé bečce, kde vypili další pivo a pak rychle
zpět. Ve druhém kole se pilo jen u první bečky, stejně jako ve finále. Divím se, že se nikdo při jízdě
po břiše nepozvracel. Kromě toho se soutěžilo o nejlépe upravený motocykl v kategoriích Harley-Davidson
a ostatní. Když jsme kolem půl osmé vyjížděli domů, začala hrát kapela. Celkově se o tomto srazu
dá říct, že byl průměrný a ničím nevybočoval ze zvyklostí u nás. Alespoň co můžu hodnotit podle
délky naší návštěvy. Večerní program mohl něčím překvapit ale to už jsme byli na cestě domů.
Po osmé hodině večer na nás blikaly auta z protisměru a jeden z nich ukazoval na prstech, že měří
dvakrát (v sobotu večer !!!!!). Tak jsme zpomalili. Za chvíli jsme narazili na hlídku a já jsem,
jako první v koloně s několika auty, pro jistotu udržoval stále pomalé tempo. Jeden polák s
dodávkou to nevydržel s nervama a předjel nás. Jako naschvál před ním asi sto metrů stála druhá
hlídka s namířenou radarovou pistolí a už ho brali. Kdybych si nevšiml dvou prstů protijedoucího
řidiče, platili by jsme taky. O půlnoci jsem dorazil domů a byl spokojený s pěknou vyjížďkou.