European Bike Week, Faaker See, 5.-9.9.2001 (Rakousko)

O sraze jsem se dozvěděl před třemi lety z dokumentu na satelitním vysílání DSF a z reportáže pražských členů našeho klubu Southern Cruisers Riding Club, kteří sraz navštívili minulý rok. EBW je sraz organizovaný rakouskou pobočkou H.O.G. (klub majitelů motocyklů Harley-Davidson) - Carinthia chapter, poblíž jezera Faaker See nedaleko jihorakouského Villachu. Jedná se pravděpodobně o jeden z největších Evropských srazů motocyklů Harley-Davidson a je přístupný pro všechny typy motocyklů. EBW 2001 navštívilo podle internetových stránek srazu 25.000 motorkářů a 100.000 dalších návštěvníků.
Vstupné je zdarma a zahrnuje volný vstup do vystavovatelského areálu, kde se nachází výstavní plochy všech významných evropských úpravců H-D jako jsou Fred Kodlin, Penz Performance, Custom Chrome Europe ad. a do Harley Village, kde je možné zdarma navštívit tři stany s večerní hudební produkcí, stan Harley-Davidson, ve kterém byly téměř všechny nabízené modely včetně novinky V-ROD a projet se s průvodcem na vybraném typu modelu H-D. V obou areálech se nachází velké množství stánků - kožené i textilní oblečení, custom doplňky na motorky, přilby, stříbrné, zlaté a kovové šperky, spony k opaskům, nože, nášivky, které ve stánku na počkání přišívali na bundy a dokonce i stánek, kde bylo možné nechat si na počkání vytvořit výšivku na libovolný druh oděvu a samozřejmě stánky s jídlem, pitím a dokonce i zmrzlinou. Zdarma je rovněž účast na organizovaných vyjížďkách probíhajících od středy do pátku a účast na sobotní parádě národů jejíž kolona tento rok zaujímala úctyhodných 20 kilometrů. Asi čtyři kilometry od centra hlavního dění se nachází vedle supermarketu technický stan, kde jsou neustále k dispozici mechanici pro případné opravy závad motocyklů. Platit se musí pouze 100,- šilinků za vstup do erotického stanu zřízeného a kontrolovaného německými a rakouskými Hell´s Angels a něco kolem 160 šilinků (cenu si už přesně nepamatuji) za slosovatelný odznak či visačku na hlavní výhru H-D Sporster 1200.
Kromě toho si mohou návštěvníci zakoupit svou fotografii, pokud se mu podaří najít se na nástěnce, kde tyto fotografie vystavuje profesionální fotostudio jehož fotografové se neustále pohybují po okolí. Pro děti byla tento rok v areálu vesničky obrovská nafukovací klouzačka

Z CESTY, 5.-6.9.2001

Na mou výzvu nikdo nereagoval a tak jsem vyrazil na motorce do Rakouska sám i se svým devítiletým synem Michalem. V Rakousku jsme se pak měli potkat s mým kamarádem Daliborem z Frenštátu, který vyjížděl ve stejný den jako já ale až pozdě večer. Vezl s sebou celou rodinu v obytném autě a měl s sebou brát i svůj motocykl postavený rakouskou firmou Panz Performance. K tomu bohužel nedošlo, protože se zdrželo vyřizování SPZ. Dalibor mně tak do auta naložil pití i jídlo, které bych na motorku neměl šanci naložit a z Rakouska pak po skončení srazu pokračoval dál na dovolenou do Itálie.
Vyjížděl jsem ve středu odpoledne s hodinovým zpožděním, díky kterému jsem dorazil do břeclavského kempu až za tmy. Za celou cestu nepřestalo ani jednou pršet, což nevydržely kalhoty mé pláštěnky a měl jsem tak trochu mokrý zadek. Syn na tom byl lépe. Jeho pláštěnka je spolehlivější nebo je dostatečně krytý tím, že sedí za mnou v zákrytu. Díky neprozřetelnému zaplacení malé chatky jsme museli všechno oblečení nacpat pod postele, kde bylo jediné volné místo.
Ve čtvrtek ráno nestačil ani proschnout asfalt a začalo pršet znovu. Cestou k hranicím se mně nepodařilo sehnat dálniční známku pro motocykly a tak jsem doufal, že budu mít cestou štěstí a něco seženu.
Průjezd přes hranice proběhl celkem hladce. Trošičku mě potrápil rakouský celník, kterému se moc nelíbil věk syna, přestože jsem jej vydával za svou 11-letou dceru. I v Rakousku je totiž pro spolujezdce na motocyklu věkový limit 12 let . Nakonec nás pustil a syna jen upozornil aby se pořádně držel. Na první benzínce za hranicemi jsem neměl štěstí a dálniční známku jsem nesehnal. Měl jsem trochu nahnáno ale asi po 80 km jsem měl štěstí u malé vesnické benzínky. Za Vídní jsme stále v dešti pokračovali po dálnici i širokých cestách přes Graz až do Klagenfurtu. Za Grazem již přestal trvalý déšť, který se změnil na časté a prudké přeháňky. Navíc je v tomto úseku velké množství tunelů z čehož měl radost především syn. Po celou cestu byl naprosto v pohodě a bez problému překonal i mé obavy z usínání. Říkal, že si hraje na závodníka, čímž se vysvětlilo občasné tlačení jeho přilby do mých zad, jak zalehával do závodnického posezu. Občas si prý taky hrál na vojáka a v duchu střílel po protijedoucích nebo předjíždějících autech. Za Klagenfurtem již nepršelo a silnice vypadaly vcelku suše. Po příjezdu k jezeru Faaker See jsme zastavili na parkovišti poblíž supermarketu a technického stanu se servisem pro účastníky srazu, kde jsme čekali na Dalibora ještě dobré tři hodiny. Dalibor se totiž zdržel ve vídeňské prodejně Harley-Davidson.
Po celou dobu našeho čekání jezdily po příjezdové cestě i na parkoviště neustálé proudy motocyklů H-D od starých i nových modelů až po výstavní kousky s velkoobjemovými dvoulitrovými motory. Občas se mezi motocykly H-D objevily i japonské choppry a viděl jsem i dvě silniční motorky. Po příjezdu Dalibora jsme se ubytovali v kempu, který se nacházel mezi výstavním areálem a H-D Village a který byl z okolních kempů nejlevnější během Daliborovy loňské návštěvy.

ZE SRAZU, 6-8.9.2001
Čtvrtek 6.9.2001
Po zakempování jsem za čtvrtečního stmívání vyrazili na prohlídku H-D Village. Podél cesty byly zaparkované Harleye a parkoviště uvnitř H-D vesnice bylo rovněž plné. Přestože byly všude stánky s občerstvením, využívali jsme vlastních zásob. V přepočtu na naše peníze tu bylo všechno drahé. Naše pivo z plechovky bylo možná chutnější než rakouské čepované. Hned u brány stal velký kamion Harley-Davidson. Za branou se po pravé straně nacházely dvě řady stánků s různými doplňky a na levé straně byl stan Harley-Davidson s vystavenými modely pro nadcházející rok a za ním další stánek kde vystavovaly firmy prodávající doplňky a příslušenství na motocykly - vše samozřejmě určeno pro H-D. Daliborovu pozornost poutaly i byly bundy se znakem H-D pro dvou leté děti, které se skvěly hodily na jeho opodál křičícího syna. Podle Daliborových zkušeností z vídeňské prodejny H-D tu byla většina věcí levnějších. Vedle jednoho ze stanů s hudebním pódiem stál náklaďák majitele westernového městečka, kde právě probíhalo vystoupení folkové zpěvačky. Byli jsme z cesty trochu unavení a tak jsme šli se synem zpět do kempu už nedlouhou po jedenácté hodině večer.

Pátek 7.9.2001
Ráno jsem narychlo opláchnul motorku na připraveném plácku kempu s hadicí se studenou vodou. Z deštivé cesty byla motorka nepříliš vzdálená motocyklům stylu Rat Bike. Po ranní očistě jsme s Michalem vyrazili znovu do H-D Village tentokrát na motorce. Chtěl jsem si vyjet na společnou vyjížďku. Vybral jsem si trasu dlouhou cca 320 km, která vedla přes pohoří Karawanken a také přes několik desítek kilometrů dlouhý úsek ve Slovinsku. Ještě před odjezdem se u mé mašiny objevila motorkářka z Ostravska, kterou znám od vidění z moravských srazů. Sama se do zahraničí na motorce neodvážila a tak přijela vlakem za svými přáteli z Itálie, se kterými jezdila jen jako spolujezdkyně. Naše skupina jedoucí nejdelší trasou vyrazila v počtu asi 60 motocyklů. Kromě dvou nebo tří japonských chopprů to byly všechno Harleye. Tempo jízdy bylo opravdu svižné a díky ukázněnosti jezdců i bezpečné. Předjížděly pouze motocykly doprovodu, které zajišťovaly hladký průjezd křižovatkami. Rovné úseky silnice v údolí střídaly úseky s množstvím ostrých zatáček a velkým stoupáním.
Zastavili jsme na parkovišti pod vrcholem kopce odkud byl nádherný rozhled na jezero Seebach a řeku Drava. Další zastávka byla v malé vesničce na benzínové pumpě asi 190 kilometrů od Villachu. Nebýt toho, že jsem tankoval těsně před odjezdem tak jsem tam nedojel. Přes oba rakouskoslovinské hraniční přechody jsme projížděli zcela hladce. Nedlouho po návratu do Rakouska jsme vjeli do deště. Po chvilce jízdy někteří z nás zastavili a převlékli se do pláštěnek abychom je téměř nevyužité s radostí po půl hodince svlíkli na parkovišti před motorestem "Route 69". To byla naše poslední zastávka. Motorest byl proveden v moto/country stylu. Na dřevěné rampě před vjezdem byly uchyceny dvě staré motorky, uvnitř na byla na stěnách motorkářská výzdoba a výčep nealkoholických nápojů byl proveden z nádrží H-D Sporster. Můj syn Michal byl spokojený i díky areálu s průlezkami avšak jeho špinavá prdel od písku mne zrovna nenadchla. Většina motorkářů zde poobědvala a díky rychlé obsluze většina z nás opět brzy vyrážela na zpáteční cestu. Při čekání na zpozdilce jsme ještě stihli na parkovišti zmoknout v krátké přeháňce. Zbytek cesty však již probíhal za slunného počasí a k Faaker See jsme dorazili před pátou večer.
Po večeři jsme šli do výstavního areálu podívat se na firmy provádějící přestavby motocyklů H-D. Byla jich tu slušná řada. Snad nejznámější evropská firma pod vedením Freda Kodlina zde vystavovala několik nádherných kousků a zároveň prodávali své výfuky, které na přání zákazníka mechanici firmy okamžitě namontovali. Mají opravdu nádherný zvuk a na své stavbě je má i Dalibor. Stejně zajímavé byly i stavby ostatních firem a precizní provedení zde předváděly i společnosti zaměřené na doplňky a příslušenství k motocyklům.
Po prohlídce jsme si sedli k ohni a za poslechu reprodukované hudby jsme mohli z povzdálí vidět strip show na pódiu Custom Chrom a zbytek večera strávit poslechem hudby a popíjením Staropramenu a Radegastu z vlastních zásob.

SOBOTA, 8.9.2001
I přes mé tvrdé spaní mně až téměř do rána občas budily projíždějící Harleye burácející na silnici vedoucí 300 metrů od našeho stanu. Znovu jsme byl nucen opláchnout motorku zašpiněnou během dvou včerejších přeháněk. Rozhodl jsem se, že na parádu národů nepojedeme a raději si uděláme svou soukromou vyjížďku do Klagenfurtu, kde je muzeum modelů významných světových staveb - Minimundus. Zajeli jsme se ještě jednou podívat do H-D Village, kde se Michal povozil na obrovské nafukovací klouzačce a kde jsem konečně narazil na Pavla Kubu, člena našeho klubu SCRC z Prahy. Chvilku jsme pokecali a vyrazili se projet kolem jezera Faaker See. Prostředí je to opravdu nádherné. Asi ve tříčtvrtinách cesty byl provoz zpomalen, na silnici ležela motorka a u sanitky seděla holka s obvázaným kotníkem. Byl a to první a jediná nehoda, kterou jsem za celou dobu srazu viděl.
Do Klagenfurtu jsme s Michalem vyjeli po obědě. Počasí se trochu zhoršilo. Bylo téměř zataženo ale mraky byly vysoko a hlavně nepršelo a bylo ještě stále teplo. Kvůli většímu zážitku z jízdy jsme nejeli po dálnici ale vybrali jsme si běžnou silnici vedoucí po úpatí okolních hor. Rakouské vesničky jsou čisté a upravené příjemně doplňovaly okolní přírodu s lesy a vysokými horami. Projížďka takovým krajem je vždy lahoda. Parkování u komplexu Minimundus je zadarmo. Parkoviště jsou obrovské a tak není problém najít si vhodné místo. Vstupenka nás oba stála dohromady 180,- Šilinků. plocha na které jsou stavby rozestavěny je velká a navíc propletená hustou sítí úzkých chodníčků. Na chodnících je vyznačen směr prohlídky tak, aby návštěvníci nevynechali žádny z objektů. Je zde na 171 objektů včetně Pražského orloje, Eifelovy věže, londýnského Big Benu, Čínské zdi ap. Zpět jsme se vraceli podél břehu velkého jezera Wörther See. Večer jsme se přemístili opět do H-D Village, kde jsem se chtěl aspoň na chvíli setkat s kamarád z Prahy. Bohužel i přesto, že jsem věděl ve kterém stanu mají být, tak jsem přes záplavu lidí neměl šanci je najít. Sedli jsme si proto do stanu k volné lavici a navázali rozhovor s jedním Belgičanem. Dalibor pak s manželkou odešel do výstavního areálu a já jsem s Michalem zůstal ve vesnici. Prošli jsme si znovu všechny stánky, nakoupili nějaké dárky abychom utratili drobné, které po přechodu na Euro stejně nebudou platit. Po půlnočním vyhlášení výsledků losování, kdy hlavní cenu získal kluk z Německa, který motorku sice nemá ale chce na vyhraném Sporsteru přijet příští rok, jsme se ještě podívali na ohňostroj. Ze začátku to bylo takové malé nic ale po pár minutách nepatrných pšouků se to rozjelo naplno a celé okolí zářilo a nádherných barevných gejzírů.

Z CESTY, 9.9.2001
Nedlouho po tom, co jsme zalehli začalo pršet a přeháňky pokračovaly až do rána. Po probuzení pršet přestalo ale stan jsem balil v blátě a na mokrém asfaltu. Rozloučili jsme se s Daliborem a jeho rodinkou a kolem půl desáté vyjeli z kempu. Nebe se rozjasnilo a začalo svítit slunce. To však nebylo moc platné, protože se citelně ochladilo a na vrcholcích okolních kopců se rozrostly zasněžené čepice. Po suché cestě jsme tak pokračovali za vydatného větru přecházejícího místy až ve vichřici na českorakouské hranice v Mikulově. Tady se rovněž pátravě díval na Michala český policajt ale nic neříkal a pustil nás beze slova dál. Zastavili jsme v Motorestu hned za celnicí a vrhli se na jídlo. Bohužel nás toto zdržení vneslo přímo do náruče průtrže mračen, kdy mezi přívaly vody padaly i kroupy. protože se v dáli vyjasňovalo, čekali jsme ve vestibulu motorestu až přestane pršet. Pro jistotu jsme si navlíkli pláštěnky a pokračovali jsme dál. Domů jsme přijeli po osmé hodině večer. Musím vyseknout poklonu svému devítiletému synovi, který za celou cestu, kdy jsme najeli 1800 kilometrů ani jednou neusnul a po celou dobu poslouchal jak hodinky. Doufám, že mu tento krásný zážitek zůstane v paměti ještě dlouhou dobu. O jeho radosti svědčí i to, že jsme se v garáži ještě nestihli vyslíct z pláštěnek a už začal brebentit, jak by jel klidně druhý den zase zpět do Rakouska.

Pro ty, kteří by se na podobnou cestu chtěli rovněž vydat a mají rádi choppry a cruisery nemohu doporučit nic lepšího a přitom levnějšího. Pokud jede doprovodné auto se zásobami jídla a pití, tak se celá anabaze dá pořídit za 6.500,- Kč pro jednu motorku, jednoho motorkáře a jedno motorkářské škvrně.